Léto je za námi. Skončily prázdniny a život se vrací do starých kolejí. Odjakživa mám tohle období spojené s pocitem, v němž se mísí mírná nostalgie s lehkým vzrušením. Stíny se prodlužují, večerní slunce zatím ještě změkčuje vše kolem, vzduch voní, ale chlad už trochu štípe. Je čas vrátit se k běžnému životu. Vracíme se o léto starší, zkušenější a možná celkově nějak unavenější, ale s rozechvělým očekáváním nových začátků. V tom spočívá krása i bolest návratů, skutečných, i těch symbolických.
