Stále není pozdě pořídit si předplatné na novou sezonu. Všechny skupiny jsou výsledkem pečlivého výběru, který poskytuje širokou paletu zážitků. Nechte na nás prohledávání repertoáru i sestavování programu! Kromě cenového zvýhodnění nabízíme také nadstandardní servis, např. výměnu nehodícího se termínu představení. Někteří předplatitelé jsou věrni jedné skupině řadu let, jiní rádi vyzkouší každou sezonu nějakou jinou. Být abonentem Národního divadla je pro mnoho našich diváků rodinná tradice a my i díky tomu víme, že za každou abonentkou se ukrývá celý příběh.
Po narození dcer jsme začaly chodit na běžná dětská divadelní představení, ale tím, jak rostly a profilovaly se jejich zájmy (tanec, zpěv, hra na kytaru), jsem cítila, že by to možná chtělo malou změnu. Zkusili jsme skupinu Opera nás baví, ze které byly holčičky naprosto nadšené. A to rozhodlo o koupi předplatného. Nikdy nezapomenu na představení Louskáček – Vánoční příběh.
Když skončilo, moje tehdy šestiletá dcera vstala a začala křičet: „Bravo, bravo“ a tleskala vší silou jako o život. Potom se z této inscenace na dlouhá léta stala naše tradice spojená s Vánocemi. Těch představení, které bych za dobu téměř deseti let mohla vypíchnout, je neuvěřitelné množství. Naskočil mi třeba úžasný balet Sólo pro nás dva na písně Jarka Nohavici, kterého jsme si vždy společně zpívaly. Ještě dlouho jsme toto představení nemohly pustit z hlavy. Stejně tak jako Kouzelný cirkus, který holky vtáhl do děje tak, že ani nedutaly. Po konci seděly s vykulenýma očima a prohlásily, že chtějí jít znovu.
Z poslední doby mohu jmenovat Audienci u královny či Kytici. Ta je pro mě také spojena s nádherným večerem, kdy jsme si s holkami do půlnoci povídaly a rozebíraly jednotlivé balady. A byla i tím, co si dcera přála opětovně vidět ke svým 15. narozeninám. Nedařilo se mi sehnat vstupenky, ale díky vstřícnosti Péče o diváky jsem jí to nakonec mohla splnit. A musím říct, že i to je důvod, proč jsem i nadále věrná předplatitelka. Nacházím tu vždy nejen nádherná díla z různých žánrů, ale také velkou pohodu během představení a podporu ze strany veškerého personálu. Když někdo z nás onemocní anebo nám do programu spadne něco neočekávaného, vím, že stačí jen napsat a vstupenky mi vždy vstřícně a ochotně přesunete na jiný termín.
Jana Ceehová,
abonentka skupiny Rodinné divadlo odpolední III
S manželem jsme celý život intenzivně navštěvovali divadelní představení – oba bohemisté (manžel literární vědec), byl to náš koníček, někdy se nám sešly v jednom týdnu třeba dva i tři divadelní večery… Naše sbírka divadelních programů by myslím mohla aspirovat na nějaký rekord. V první polovině 90. let jsme se navíc na mém pracovišti (Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR) domluvili s řadou zájemců o divadlo a já jsem se ujala organizace společných návštěv. Vyhledávali jsme příležitostně různá pražská divadla, ale Národní divadlo stálo vždy v popředí našeho zájmu, takže jsem každý rok připravovala a odesílala společnou objednávku na předplatné asi tak pro 15, někdy i více kolegů a kolegyň.
Někteří volili předplatné operní, jiní baletní, největší preference asi směřovaly k činohře, ale i k cyklům pro rodiny s dětmi. Většina našich divadelních fanoušků si svá místa držela celá léta, občas došlo k nějaké změně nebo přibyl někdo nový. Rádi jsme využívali určitého příspěvku poskytovaného pracovištěm z Fondu kulturních a sociálních potřeb. My s manželem jsme nejméně dvacet let využívali předplatné na činoherní novinky; přede dvěma lety však manžel bohužel zemřel, ke mně se přidala moje sestra a svou pozornost jsme přesunuly k opernímu předplatnému.
K tomu si ale vybíráme i z novinek činoherních: v posledních letech např. zdařilá představení Paní Bovaryová a Farářův konec, teď se chystáme na Hedu Gablerovou. A nesmím zapomenout, že k inscenacím ND přitahuju i další rodinné příslušníky z mladších generací; někdy se ke mně připojují i syn a snacha, a hlavně se snažím brát na vybraná představení i své dvě vnučky (12 a 9 let). Pro ty volím především pohádkové opery a balety, zhlédly jsme mj. Čerta a Káču, Jeníčka a Mařenku, Popelku, Labutí jezero, a právě v minulém týdnu dětskou operu Kolotoč. Vnučky jsou vždycky okouzleny i historickými prostorami scén Národního divadla; a já se snažím, abych mohla kladně odpovědět i na jejich obvyklou otázku: „Babičko, a budeme sedět v lóži?“ To ještě umocňuje náš společný zážitek.
Jana Hoffmannová,
abonentka Pro milovníky opery I
Sdílet na sociálních sítích
