Nebezpečné známosti: rafinovaný vztahový mnohoúhelník

Nebezpečné známosti, proslulý epistolární román francouzského spisovatele Choderlose de Laclose, spatřily světlo světa v roce 1782 a svou otevřenou kritikou mravů si okamžitě získaly velkou pozornost. Rafinovaný emocionální a sexuální mnohoúhelník, který je nám předkládán v celkem sto pětasedmdesáti listech mezi různými adresáty, se stal odvážnou a hlubokou sondou do nebezpečných mezilidských vztahů a šokujícím způsobem vyvrátil nejen naději ve vítězství ctnosti nad neřestí, ale i víru v přirozenou nevinnost a čistotu. Nebezpečné známosti přesáhly dobu svého vzniku a jsou i ve století jednadvacátém čteny, milovány, překládány a adaptovány.

Je to román brutálního odhalování lidské duše, příběh o zneužití moci, důsledcích rozštěpení citů a rozkoše a o vnitřní prázdnotě, která provází bezostyšné ukájení bez morálních rozpaků. Sledujeme v něm tvrdý souboj mužského a ženského principu, prostoupený vášněmi, intrikami a bezohledností. Je to kniha o síle ega, frustrované posedlosti sebou samým, uražené ješitnosti a o katastrofě, která nastane, když se úzká elita pasuje na bohy. Nebezpečné známosti můžeme číst také jako příběh o erotické moci, nadvládě libida, tyranii smyslností a mučení láskou. Laclos fascinujícím způsobem vykreslil charaktery všech svých hrdinů. Vikomt de Valmont a markýza de Merteuil jsou bezesporu odsouzeníhodní, přesto mají do určité míry naše sympatie. Přitahuje nás jejich krutý humor, břitká ironie a pohotový intelekt a fascinuje nás suverenita a lehkost, se kterou obracejí své neřesti ve ctnost. Nebezpečné známosti jsou románem o libertinech v době, kdy se z této filosofie stala společenská hra mravního zhýralství a ovládání druhých. Nebezpečné známosti se tak staly mistrovským dílem svého žánru, příkladem geniální psychologizace stylu a fascinující dramatické výstavby.

Nejslavnější divadelní adaptací, která suverénně ovládla jeviště po celém světě, je hra Christophera Hamptona z roku 1985 přeložená do češtiny jako Nebezpečné vztahy. Její česká premiéra proběhla 24. listopadu 1988 v Národním divadle na Nové scéně, režie se tehdy ujal spoluautor překladu Ladislav Smoček. Markýzu de Merteuil ztvárnila Jana Hlaváčová a Valmonta František Němec, jako Cecilie se představila Barbora Hrzánová, Paní de Volanges hrála Iva Janžurová v alternaci s Helgou Čočkovou, Paní de Rosemonde ztvárnila Jarmila Krulišová nebo Libuše Havelková, prezidentovou de Tourvel hrála Simona Postlerová a rytíře Dancenyho Jan Šťastný.

Laclosův román dodnes představuje velkou výzvu pro divadelní tvůrce a herecké představitele. Nyní se do Národního divadla vrací, tentokrát však v nové dramatizaci, která cíleně pracuje s dopisovou formou, a tematizuje tak nejen nebezpečné hry lásky a vášně, ale i dopis samotný jako prostředek k zaznamenání niterných citů, nástroj manipulace, usvědčující důkaz nebo milovaný artefakt.

V hlavních rolích nebezpečné dvojice se představí Saša Rašilov (Valmont) a Zuzana Stivínová (Markýza de Merteuil), ctnostnou paní Tourvelovou ztvární Jana Pidrmanová, jako pár mladých milenců uvidíme Zdeňka Piškulu (Danceny) a Denisu Barešovou (Cecílie), roli její matky, paní Volangesové ztvární Martina Preissová, Cecilčina nápadníka Gercourta František Němec a Valmontovu tetičku, paní Rosemondovou Iva Janžurová. Na jevišti uvidíme také nadšené pařížské dámy, čtenářky skandálních dopisů, kterými jsou Jana Preissová (Madame de Valois), Jana Boušková (Madame de Foix) a Johanna Tesařová (Madame de Penthièvre), a také jejich schovanky v podání Bereniky Anny Mikeschové, Martiny Znamenáčkové a Marie Sawy. Nechybí ani živý klavírní doprovod Jany Vychodilové.

Zuzana Stivínová, Denisa Barešová a Zdeněk Piškula
Foto z oblékané zkoušky: P. Hejný