Každý z nás se dostane do situací, kdy musí volit mezi cestou, která odpovídá jeho představám, ale přináší určitá rizika, a tou, která je sice bezpečná, ale může s sebou nést popření jeho osobních hodnot nebo přání. Někdy jde o rozhodnutí spíš „každodenní“, někdy o rozhodnutí, která mohou mít dopad na celý náš život. Odvaha má mnoho úrovní a ve všech možných podobách se prolíná i říjnovým vydáním Foyer.
Obrovská je odvaha politických vezeňkyň a vězňů, kteří se odhodlali vyjádřit svůj názor v totalitárních režimech – právě jejich příběhy doplnily inscenaci Perpetuum Havel, jejíž česká premiéra proběhla v září v Paláci Akropolis, kde mohli diváci zhlédnout fascinující výkon Romana Zotova-Mikshina. Inscenaci režiséra Petra Boháče inspiroval téměř neznámý text, který napsal Václav Havel na jaře 1989 v cele pankrácké věznice. My se ohlížíme za pozitivními ohlasy, které hra o životě politického vězně sklidila po červencové premiéře na festivalu v Avignonu.
Václava Havla, autora libreta, si v tomto vydání připomínáme ještě v jiné souvislosti. V říjnu by se dožil devadesáti let. Ohlédněte se proto s námi za mužem, který byl politickým vězněm, prezidentem, ale také spisovatelem, dramatikem a milovníkem divadla.
O odvaze, byť v jiném slova smyslu, mluví Anna Pozidis, dirigentka opery-muzikálu Sweeney Todd: Ďábelský lazebník lazebník z Fleet Street. Tentokrát jde o rozhodnutí postavit se (tehdy ještě jako sbormistryně a zároveň studentka konzervatoře) před sbor, jehož členové byli povětšinou mnohem starší než ona sama. Její lék na možný strach? „Když se dobře připravíte, tak se tolik nebojíte,“ říká. Právě příprava je podle ní zásadní k tomu, aby ji hudebníci respektovali, a víc než na tom, zda je žena či kolik jí je let, záleží, zda ví, co chce, a umí to předat.
Tanečnice Nina Fernandes pak nehovoří přímo o odvaze, ale o těžkostech, které s sebou přináší stěhování do nové země – i k němu je ale kuráž potřeba. Ninu Fernandes nyní můžete vidět v celé řadě inscenací, například Who Cares? nebo Kafka: Proces.
Odvahy se pak týká i řada představení v rámci festivalu Pražské křižovatky, který začíná koncem října – ať již Proces Pelicot, nebo Israel a Mohamed, v němž dokumentární režisér Mohamed El Khatib a choreograf a tanečník Israel Galván hledají společný jazyk založený na těle, jeho ranách a jizvách. Nenechte si festival ujít.
Odvážná rozhodnutí jsou často spojena s nadějí a vírou – ať už v to, že to dobře dopadne, nebo v to, že naše rozhodnutí přinese něco dobrého. Přejeme proto nejen hodně odvahy, ale hlavně naděje.
Krásný říjen,
Petra Švecová
Sdílet na sociálních sítích