Pražské křižovatky

Milé publikum, 
jako dramaturgyně festivalu Pražské křižovatky jsem nastoupila tento rok, právě při příležitosti desátého výročí jeho vzniku. Jsem moc ráda, že můžu navazovat na cesty, které festivalové týmy přede mnou vytvořily, a zároveň k nim paralelně nacházet nové. Křižovatka totiž nemusí být jen místem rozhodování, kterým směrem se vydat. Můžeme se na ní taky na chvíli úplně zastavit. Znovu se tam vrátit. Vyzkoušet jednu odbočku po druhé. S někým se po cestě setkat, někoho jiného minout nebo nečekaně změnit směr. Naše křižovatka se neřídí podle motoristických pravidel, je to spíš tekutý prostor, kde vás každé rozhodnutí na trase zavede na nové místo. Svoboda volby a mezikulturní dialog zde stojí mezi nejvyššími hodnotami, kterými dramaturgie festivalu připomíná odkaz Václava Havla.

Pražské křižovatky nejsou a nikdy nebyly typickým festivalem, který se odehraje během jednoho intenzivního období a potom se zase na čas odmlčí. Pomalu ale jistě se stávají etablovanou dramaturgickou linií našeho divadla. Samotný koncept křižovatky je proto v jádru všech mezinárodních aktivit, které na Činohře rozvíjíme a které získají celistvou podobu s otevřením nově zrekonstruované Nové scény.  

I dále chceme představovat to nejkvalitnější ze světové divadelní produkce. Nejde nám ale jen o ukázku zahraničního umění, chceme vytvářet stabilní prostředí pro dlouhodobou spolupráci a rozšiřovat prostor mezinárodního setkávání. Inspirovat místní uměleckou komunitu, stejně jako vzbuzovat zájem a zvědavost široké veřejnosti. Přinášet nové podněty ke společenské i umělecké reflexi.

Program letošního ročníku proto nabízí rozmanitost nejen ze zeměpisného pohledu: Gruzie, Ukrajina, Rakousko, Francie, Argentina, Švýcarsko; ale také výběrem uměleckých forem. Vedle ryze divadelních inscenací tentokrát publiku představíme scénické oratorium, inscenovaný koncert, taneční performance a ve spolupráci s naším partnerským prostorem, Centrem současného umění DOX, dokonce výstavu. Hlavní body programu doplní také doprovodná část zaměřená na proces tvorby a vzdělávání.

Tématem, které prostupuje celou dramaturgii letošního ročníku, je vlídná rezistence. Laskavý vzdor, který není útokem, ale rozhodným udržením pozic. Ustát opresi na úrovni intimního, rodinného nebo občanského života má vždycky větší účinek, pokud je součástí našeho odporu taky velkorysost. Pevně věřím, že hledat nenásilné cesty je jedním ze základních projevů lidskosti. Co se ale odehrává v životech těch, kteří museli násilí přijmout jako součást každodenního boje za ochranu svých hranic a hodnot? Aktuální světové dění nám denně připomíná, že na neústupnou agresi vlídná rezistence nestačí. Můžeme si ji však uchovat jako nedostižný cíl, jako tolik potřebnou iluzi. 

V přívalu společenského a politického tlaku stojí i náš první host, gruzínský režisér Data Tavadze se svým divadlem Royal District Theatre. Jeho evropsky proslulou inscenaci Liberté [trigger warning], která se staví za práva utlačované queer komunity a stala se v Gruzii objektem cenzury, můžete vidět v říjnu. Dvě reprízy doplní také tvůrčí dílna pod vedením samotného režiséra. 

V listopadu přivezeme kyjevské dokumentární divadlo Dakh Theatre, které se už několik let programově vymezuje vůči ruské invazi. Jeho umělecký šéf Vladyslav Trojickyj v Praze nejprve představí putovní výstavu Field of Memory, která se věnuje vlivu války na osud ukrajinských dětí. Na výstavu naváže podmanivý performativní koncert úspěšné kapely Dakh Daughters s názvem Antidote. Téma uzavřeme panelovou diskuzí o stavu umělecké tvorby v okupované zemi.

Na podzim se také poprvé na jednom jevišti setkají herecké soubory Činohry a Dejvického divadla, a sice při zkoušení scénického oratoria Proces Pelicot. Přepis nedávného soudního procesu s francouzským sexuálním násilníkem uvedeme jako českou premiéru v režii rakousko-francouzského tandemu Mila Rau a Servane Dècle. Tento projekt vznikl pro festival Wiener Festwochen a od premiéry v minulém roce ho uvedla celá řada světových divadel. Jeho česká premiéra vzniká v koprodukci s Dejvickým divadlem.

Na téma vzdoru proti vlastní rodině se těsně před Vánoci naladíme v dokumentárně-taneční inscenaci Israel a Mohamed. Vůči svým otcům se v ní něžně a nekompromisně vymezují francouzský režisér Mohamed El Khatib a španělský tanečník flamenca Israel Galván. 

Nový rok přivítáme v lednu euforickou taneční performance SHOUT TWICE Kateriny Andreou a Mélissy Guex, ve které se vztek mění v šepot a křik v katarzi. Čeká nás rituální zážitek, během kterého se tep performerek pomalu sladí s tepem publika.

Poslední tečkou za vlídnou rezistencí bude nová inscenace z produkce Theater Basel – Znásilnění Lukrécie: Casting. Nezaměnitelný režijní rukopis argentinské režisérky Loly Arias má české publikum možnost zažít v únoru. Její autorské zpracování slavné Shakespearovy básně je citlivou a odvážnou výpovědí o tělesném zneužití a instrumentalizaci těla nejen v umělecké komunitě. 

Děkujeme, že s námi držíte pozice. Právě jen díky vám se z křižovatky nikdy nestane rovná cesta bez možnosti volby. 

Za celý festivalový tým,

Linda Dušková
dramaturgyně festivalu Pražské křižovatky