Mluv dál, můj anděli

S novou sezonou se v září se na scénu Státní opery vrátí nesmrtelný příběh ROMEO A JULIE v baletním provedení legendárního Johna Cranka.

Drama o lásce až za hrob napsal William Shakespeare na konci 16. století a dodnes tento romantický příběh oslovuje diváky po celém světě. Tragický osud mladičkých milenců z italské Verony též uchvátil nespočet umělců, kteří na motivy Shakespearova díla malovali obrazy, skládali opery – a také vymýšleli balety. Jedním z choreografů inspirovaných nadčasovou látkou byl i Jihoafričan John Cranko, jenž se proslavil svým působením v německém Stuttgartu. Celovečerním opusem Romeo a Julie, který měl premiéru v roce 1962, v podstatě zahájil svou hvězdnou kariéru uměleckého šéfa tamního baletního souboru a odstartoval éru, jíž se později začalo říkat „stuttgartský zázrak“. Cranko dokázal mistrně vyprávět příběhy tancem, vykreslovat psychologii postav a vytvářet na jevišti živé vztahy především díky emotivním duetům. Život tohoto nespoutaného vizionáře byl však stejně dramatický jako Shakespearovy tragédie. „Romeo a Julie byl první balet, který mi Cranko svěřil,“ vypráví choreografův blízký přítel, kostýmní výtvarník a scénograf Jürgen Rose, jehož výpravu převzala i nynější pražská inscenace. „Pamatuji si, jak intenzivně procházel světem: Viděl to, čeho si ostatní sotva všimli.“ Cranko také málo spal a nápady k němu často přicházely v noci. Shakespeara zbožňoval a svým přátelům rád předčítal z jeho děl, a tak možná některý den po západu slunce recitoval i básnivé vyznání okouzlené Julie:

Přijď, milá noci, něžná černovlásko, a dej mi Romea. Kupu hvězd z něj udělej, rozhoď je po nebi, až zkrásní tak, že svět se zamiluje do noci a přestane už vzývat žhnoucí den.

Romeo a Julie - Romina Contreras, Patrik Holeček, foto S. Gherciu

Crankovou nejvýraznější Julií byla Márcia Haydée, brazilská primabalerína, která pomohla stuttgartskému souboru dostat se na vrchol. Stala se Crankovou múzou na dlouhá léta a dodnes nese jeho odkaz dál.

V průběhu své kariéry tanečnice, choreografky a umělecké ředitelky inspirovala nepřeberné množství lidí – a ovlivnila též mladou chilskou tanečnici Rominu Contreras, která se na začátku sezony 2022/23 stala posilou Baletu Národního divadla.

Jednou z prvních Romininých rolí na pražském jevišti byla právě Julie, kterou kdysi ztvárnila Márcia. „Ta postava patří k mým nejoblíbenějším, naplňuje mě a baví,“ říká Romina, když vzpomíná na náročný, ale vzrušující začátek své profesní dráhy v České republice. Představení, jež mělo ve Státní opeře premiéru 10. února 2022, získalo příznivý ohlas i v italském Cagliari, kam cestovalo v listopadu téhož roku, téměř přesně šedesát let od svého uvedení ve Stuttgartu. „Byl to neuvěřitelný zážitek,“ vypráví první sólistka o podzimním turné. „Poprvé jsem tančila pro italské publikum – a bylo vděčné a podporovalo nás!“ Romina se těší, že jestli dostane příležitost být Julií i na začátku sezony 2023/24, kdy se inscenace do Státní opery vrací, bude hledat nové interpretační možnosti a výrazové prostředky, aby využila ještě víc z toho, co se od Márcii Haydée naučila.

Příběh veronských milenců končí špatně – oba zahynou. Také John Cranko prý často mluvil o smrti a tvrdil, že se nedožije stáří. Byl si jistý, že odejde brzy, „uprostřed práce“. A tak se také stalo. Zemřel náhle v roce 1973 v pouhých pětačtyřiceti letech. Jeho tvůrčí duch však žije dál, promlouvá k nám i v této době a možná jednou vstoupí do věčnosti stejně jako Romeova láska k Julii:

Mluv dál, mluv dál, můj zářný anděli. Jsi stejně krásná jako boží posel, co po nebi se vznáší na křídlech. Zatímco dole smrtelníci žasnou, on zvolna pluje po nebeské pláni...