Lady Macbeth Mcenského újezdu

O inscenaci

Šostakovič rozehrál tuto progresívní disonantní hru brutální emocionality za použití sólisticky koncertantních nástrojů, sborů a intermezz; triviality, fraškovitosti a grotesknosti.

„Poprvé byla opera uvedena s velkými úspěchy v roce 1934 v Leningradu a Moskvě. Již roku 1935 zazněla v Clevelandu, New Yorku, Philadelphii, Buenos Aires, Curychu, Bratislavě, Olomouci, pražském Novém německém divadle a Stockholmu a koncem roku byla znovu uvedena v Moskvě, ve Velkém divadle. Šostakovičova hudba, která značně bezohledně komentuje osudy postav, zní velmi výsměšně, velmi tvrdě, je zákeřná jako režim v tehdejším Sovětském svazu. V partituře jsou znatelné úseky charakteristické drzosti, typické pro jejího autora: žesťový soubor na scéně, tanečně-parodistické plochy, drásající pasáže i jímavě krásná lyrická místa,“ komentoval Jakub Klecker, který operu hudebně nastudoval.

Opera zpočátku dosáhla ohlušujícího úspěchu a měla bezmála 180 repríz, v období stalinského teroru byla však nejprve zostuzena v pokřiveném článku Chaos místo hudby (Pravda, 1936):  „Je to hra na nepochopitelné věci [rafinovanost], která může skončit velmi špatně.“ Hudba byla označena stalinskou kritikou za vulgárně naturalistickou. Opera se dalšího uvedení dočkala až po svém přepracování v roce 1961. Na ostravské scéně se v této verzi dávala v roce 1971 jako Kateřina Izmajlovová (hudební nastudování Jiří Pinkas, režie Ilja Hylas).

„Všechny totality se bojí umění, které je neuchopitelné, které se vyjadřuje metaforou. Ve své nejistotě mají rády realismus, kde je vše jasné, ložené, optimistické..., což razil ve třicátých letech ideolog Ždanov. Lady Macbeth je vrcholné dílo, jehož hudba je velmi ironická, jízlivá, plná hudebních citátů, celé drama je stavěno v kolážovitém, až groteskním nadhledu a šklebu. Inspiraci pro vytvoření inscenace jsme našli v konstruktivismu sovětských divadelních avantgard 20. let. Dáváme nahlédnout do intimního světa pokoje, kde se odehrávají erotické scény Katěriny a Borise, jakož i na děravý dvůr, jímž prolézají lidé i krysy, stejně jako se snažíme vytvořit obraz transportů na Sibiř, stav bezvýchodnosti ze zavření do klecí,“ uvádí režisér inscenace Jiří Nekvasil.

Roli Katěriny ztvární bulharská sopranistka Jordanka Derilova (za roli získala nominaci na moravskoslezskou Cenu Jantar).  V dalších rolích se divákům představí Vadim Zaplechny (Sergej), Martin Bárta jako Boris (širší nominace na Cenu Thálie), Josef Moravec jako Zinovij, Martin Gurbaľ jako kněz a další.