Vážený uživateli, je nám líto, ale Váš prohlížeč nepodporuje plné zobrazení webu. Doporučujeme Vám přejít na jeho aktuálnější verzi (MS Edge) nebo na některý z nejčastějších prohlížečů (Chrome, Firefox, Safari).

Opera

Červen 2022

Spal mě, plameni, v žár proměň sen… 

Psal se rok 1923, když se devětadvacetiletý, čerstvě ženatý ERWIN SCHULHOFF (1894–1942) vrátil z Německa zpět do své rodné Prahy. Měl za sebou tři bláznivé „dada“ roky ve společnosti nekonvenčních umělců jako byli malíř Otto Dix, básník Theodor Däubler, a především výrazný představitel hnutí dada – malíř a karikaturista George Grosz. Byl to právě sběratel fonografických záznamů americké hudby Grosz, kdo Schulhoffa uvedl do světa ragtimu, taneční hudby a jazzu. Stylů, které se staly základem Schulhoffovy hudby zkomponované mezi léty 1920 a 1930, včetně opery Plameny.

Přes jisté kariérní nezdary (například neúspěšný pokus získat stálé místo profesora na pražské Akademie für Musik und darstellende Kunst) se na Schulhoffa po příjezdu do Prahy usmálo štěstí. Díky hudebnímu historikovi a kritikovi Erichu Steinhardovi navázal důležitý kontakt s respektovanou osobností pražského uměleckého života – překladatelem, publicistou, skladatelem a patronem Franze Kafky, Franze Werfela a Leoše Janáčka, Maxem Brodem. Praha byla v té době průsečíkem mnoha kultur a národností. Čeští a němečtí umělci, hudebníci, výtvarníci, literáti a divadelníci byli ve stálém kontaktu, nezřídka docházelo k jejich oboustranně inspirativní spolupráci a Max Brod se v této společnosti pohyboval jako ryba ve vodě. Byl to on, kdo Schulhoffa, který v té době hledal vhodný námět na operu, upozornil na netradiční zpracování známého donjuanovského příběhu – scénickou suitu Don Juan českého literáta Karla Josefa Beneše. Beneš přečetl svůj rukopis Schulhoffovi a ten se okamžitě rozhodl. Několikaletá, komplikovaná práce na opeře Plameny (Flammen) započala.

… a v popel smutek můj!  
Haha, jen tělo, tělo!  
Bílé! Plane! Hoří! Rudě! Krví!  
Ah, jedno vše, jsi přece má! 

– kdos zalkal, vášní zpit –  
a okno zhaslo! 

„Beneš přepracoval svou scénickou suitu Don Juan do podoby libreta tak, aby plně souzněla se Schulhoffovými představami a přáními. Existuje dokonce několik verzí, které svědčí o tom, že Beneš na textu neustále pracoval a upravoval ho podle připomínek Schulhoffových a později s nejvyšší pravděpodobností také připomínek Zdeňka Chalabaly, který dirigoval světovou premiéru Plamenů v Zemském divadle v Brně 27. ledna 1932. Definitivní podoba libreta/scénáře, myslím tím čistopis se všemi změnami a dodatky, se bohužel nedochovala,“ říká dramaturgyně Opery Národního divadla a Státní opery Jitka Slavíková, která již několik měsíců bádá v českých a moravských archivech a pracuje na rekonstrukci české verze libreta. „Komponování české opery ale Schulhoffa přivedlo do komplikované situace. Měl německé vychování i vzdělání; česky sice mluvil i psal, nicméně jazyk zdaleka neovládal natolik dobře, aby se odvážil psát hudbu přímo na český text. Libreto proto do němčiny přeložil a upravil Max Brod, a Schulhoff tak zhudebnil německý text Maxe Broda,“ pokračuje Jitka Slavíková. „Partituru Schulhoff dokončil 10. prosince 1929 a doufal, že operu provede jako první berlínská Státní opera Pod lipami a její hudební ředitel, dirigent Erich Kleiber, který už v roce 1928 nastudoval v Berlíně ve světové premiéře Schulhoffovu 1. symfonii. Přišla ale 30. léta a v nich se naděje židovských, avantgardních či antifašisticky smýšlejících umělců, a také umělců ne-německých na uveřejnění či provozování jejich děl v Německu rozplynuly.

Německá národně socialistická strana vydala nařízení o ‚německém národním rázu‘ umění, přítomnost cizinců a Židů v kulturním životě byla nežádoucí stejně jako moderní, natož experimentální operní divadlo, atonální hudba a jazz. Skladatelem Plamenů byl židovský skladatel Schulhoff, libreto českého antifašistického spisovatele K. J. Beneše přeložil židovský spisovatel Max Brod, blasfemický děj obsahoval sexuální scény Dona Juana s jeptiškou a se Smrtí a v několika scénách zněl jazz. Typický příklad ‚degenerovaného, zvrhlého‘ (entartete) umění,“ dodává.

O Schulhoffovu prvotinu však projevilo někdy koncem jara 1931 zájem Zemské divadlo v Brně. „Tím však vyvstala nutnost nahradit Brodův německý překlad původním českým textem K. J. Beneše, a to se ukázalo jako velký problém. Hudba byla zkomponována na německý text s jiným počtem slabik, jiným frázováním, jinými slovními přízvuky, těžkými a přízvučnými dobami, rytmem a metrem apod., neboli bylo nutné přizpůsobit Benešův původní český text zpětně už hotové zpěvní linii,“ popisuje Jitka Slavíková další osud českého libreta opery Plameny, které ještě i po premiéře doznalo poměrně zásadních změn. Původní dvouaktová verze byla rozšířena o třetí dějství a mezi obrazy Dialog a Rozprava s mořem doplnili autoři působivou scénu Bouře. „V Českém muzeu hudby jsou uložené partitury opery, ale jen s německým textem. Naštěstí pro nás se dochovaly i tři klavírní výtahy – Schulhoffův autograf a dva opisy. Autograf klavírního výtahu obsahuje německý i český text, český text je ale na mnoha místech jen stěží čitelný, autograf obsahuje spoustu úprav, přeškrtaných míst apod. Důležité ovšem je, že jsou zde obsažena tři dějství, která zahrnují dodatečné změny včetně scény Bouře s českým textem. Druhý klavírní výtah představuje opis pro nápovědu v Brně a je s velmi dobře čitelným německým i českým textem. Jedná se ale o původní dvouaktovou verzi bez scény Bouře, bez později dodané postavy Markéty a bez výstupu postav commedie dell’arte na začátku Karnevalové noci, na několika místech pak český text zcela chybí. Také další opis je bez uvedených scén a s celou řadou změn, škrtů, přelepovaných míst, listy jsou na mnoha místech vloženy volně. Nicméně všechny tři klavírní výtahy poskytly společně solidní základ pro rekonstrukci českého textu. Cenným pramenem byly dále všechny Benešovy verze Dona Juana, rukopisné i strojopisné, uložené v Památníku národního písemnictví a v Českém muzeu hudby,“ popisuje Jitka Slavíková prameny, z nichž rekonstruovala Benešovo libreto. „Jsme svědky významné rekonstrukce díla dvou velkých osobností české meziválečné moderny, díla, které zaznělo před devadesáti lety v Brně a pak už v České republice nikdy. Rovněž poznání Schulhoffa nikoliv jako nám známého autora symfonických, jazzových či klavírních skladeb, ale jako skladatele operního může být velkým objevem. A pro Erwina Schulhoffa bude posmrtnou satisfakcí, že se pražské provedení jeho opery, o které po brněnské premiéře velmi stál, přece jen uskuteční. Národní divadlo uvede Plameny na scéně Státní opery, někdejšího Nového německého divadla, kam se Schulhoff symbolicky vrací už ne jako symfonický skladatel či klavírní virtuos, ale jako autor své jediné opery. Diváci budou mít možnost dílo vidět a slyšet s dokomponovaným obrazem Bouře a s výstupy Markétky i postav commedie dell’arte v režii Calixta Bieita a v hudebním nastudování Jiřího Rožně,“ uzavírá Jitka Slavíková. 

Státní opera uvede tento titul v rámci projektu Musica non grata. Pro diváky připravuje čtyři představení v červnu a jedno v listopadu, kdy bude s tímto titulem hostovat rovněž na Mezinárodním hudebním festivalu Janáček Brno. 

Erwin Schulhoff, hudební skladatel a klavírista, autor opery Plameny 
Foto: Národní muzeum – České muzeum hudby

Titulní strana programu ke světové premiéře opery Plameny v Zemském divadle v Brně v roce 1932. 

ERWIN SCHULHOFF 

fakta

Zajímavá fakta o pohnutém životě Erwina Schulhoffa, včetně hudebních ukázek, si můžete přečíst na stránkách projektu Musica non grata www.musicanongrata.cz.  

Iva Nevoralová

Sdílet na sociálních sítích

Mohlo by vás zajímat