Scénografka Anna-Sofia Kirsch o výtvarné koncepci Plamenů 

Musica non grata, operní a koncertní cyklus Národního divadla, věnovaný hudbě pronásledované totalitním režimem, uvádí – po večeru s operami Sedm smrtelných hříchů Kurta Weilla a  Očekávání Arnolda Schönberga (premiéra 26. 11. 2021) a premiéře nové inscenace Schrekerovy opery Vzdálený zvuk (20. a 26. 3. 2022) – operu Plameny německého pražského rodáka Erwina Schulhoffa na libreto českého spisovatele K. J. Beneše. Premiéra se uskutečnila 27. 1. 1932 v Brně, ale sílící antisemitismus, hrozba nacionálního socialismu a vypuknutí druhé světové války jakékoli další uvedení díla znemožnily. 

Až 16. 4. 1994 se v Berlíně uskutečnilo koncertní provedení v německém překladu Maxe Broda a v částečně pozměněném hudebním znění pod názvem Flammen. Státní opera připravila rekonstrukci originální verze díla, s původním českým textem K. J. Beneše. Scénu navrhla Anna-Sofia Kirsch.  

O výtvarné koncepci pražské inscenace říká: 

Základem je černá krychle potažená černou fólií. Jedná se o tužší materiál, o který je možné se opřít, nebo do něj udělat otvor. Naše představa je následující: na počátku je scéna čistá, ale postupem času se stále více deformuje, dělají se v ní díry, ze stran a zezadu. Součástí scény jsou rovněž tři propadla, která se mohou otevřít a účinkující z nich mohou vystupovat na scénu. To je základní myšlenka. Na fotkách rovněž vidíte pět neurčitých předmětů sestupujících seshora scény. Zřejmě protrhnou strop a spustí se na podlahu; poté je možné je interpretovat jako rakve a lze je takto i použít.