Šaty dělají člověka (Kleider machen Leute)

O inscenaci

Sbor Státní opery
Orchestr Státní opery

Rakouský skladatel Alexander Zemlinsky měl skvělý smysl pro jemný humor. V novele švýcarského spisovatele Gottfrieda Kellera Lidé seldwylští, kombinující prvky alegorické pohádky a společenské satiry, našel ideální námět pro hudební komedii o přetvářce a realitě. Krejčí Wenzel Strapinski přijíždí do malého města a díky svým módním šatům a vznešené mluvě je považován za hraběte. Městská honorace mu nadbíhá, hostí ho, zahrnuje dárky, do romantického cizince se zamiluje dcera místního radního, s níž se dokonce zasnoubí... Jak asi příběh o šatech, které dělají člověka, skončí? Zemlinsky vtipně vystihl rytmickými motivy, překvapivými harmonickými obraty a kombinací orchestrálních barev mikrosvět obyvatel města, jejich sobectví, hloupost a závist, ale i maloměstské debaty a dokonce i vůni kávy či tabákový dým. „Šiju a šiju a pořád šiju, potřebujeme měšťany a šviháky ve fraku, vojáky, doktory a všechny ostatní! A teprve šaty dělají člověka,“ zpívá krejčovský hrdina Zemlinského opery a jeho lidová melodie prochází hudebně i významově celou operou jako klíčový leitmotiv.

První verzi své opery dirigoval Zemlinsky poprvé roku 1910 ve vídeňské Volksoper. Její přepracovanou verzi pak uvedl ve světové premiéře roku 1922 v Novém německém divadle (dnešní Státní opeře), kde tehdy působil jako šéf opery. Po více než sto letech se tedy toto dílo vrací tam, kde v této podobě zaznělo poprvé. Novodobou premiéru opery nastuduje nizozemská režisérka Jetske Mijnssen, která slavila se svými inscenacemi úspěchy např. v berlínské Komické opeře, v Amsterdamu, Curychu či Štýrském Hradci.

Inscenaci uvádíme v rámci cyklu Musica non grata.