Rigoletto

O inscenaci

Sbor a Orchestr Státní opery

Titulní hrdina, dvorní šašek a hrbáč Rigoletto, s výsměchem na rtech a úzkostí v duši dobře ví o nesprávnosti své služby zhýralému vévodovi; právě proto tak hluboce prožívá kletbu, která padla na jeho hlavu. Námět ke svému dalšímu opernímu dílu našel Giuseppe Verdi ve hře Le Roi s’amuse (Král se baví) slavného francouzského dramatika a básníka Victora Huga. A to přesto, že věděl, že se Hugova hra setkala s velkou nelibostí francouzské censury a že ihned po premiéře v listopadu 1832 v Paříži bylo její další uvádění zakázáno. Nejinak dopadl nakonec i Verdi, i on se utkal s censurou, která považovala námět za „nemorální“ a „urážku královského majestátu“. Nakonec došlo ke kompromisu: z francouzského krále se stal italský vévoda z Mantovy a změnilo se místo děje, avšak to podstatné, charaktery postav i dramatické situace, zůstalo zachovány. Premiéra opery 11. 3. 1851 v Benátkách byla jednoznačným triumfem a vévodův cynický popěvek „La donne è mobile“ (Ó jak je měnivé to srdce ženy) si příštího dne zpívali lidé na ulicích. Verdimu bylo jasné, že napsal operní hit!

Na jevišti budovy Státní opery byl Rigoletto uváděn od počátku její existence. Poprvé zde zazněl 21. 5. 1888 v tehdejším Novém německém divadle, v dalších sezonách lákal publikum mj. i atraktivními zahraničními hosty v čele s legendárním Enrikem Carusem (4. a 10. 5. 1904). Zatím poslední inscenace v režii Karla Jerneka (premiéra 14. 1. 1988 ve Smetanově divadle, derniéra 28. 6. 2017 v Hudebním divadle Karlín) byla uvedena celkem 483x.