Rej

O inscenaci

Kdysi skandální hra Arthura Schnitzlera (1862–1931) Rej na jeviště Stavovského divadla právem patří – soubor deseti konverzačních jednoaktovek o milostných poměrech vídeňské společnosti, tedy rozhovory před milostným aktem a po něm, napsal autor na samém sklonku devatenáctého století jako rozvířený tanec chtění a touhy v končícím miléniu. Lze ji brát jako zprávu o době, my ji však chápeme jako nadčasovou možnost nahlédnout nejzákladnější lidskou potřebu – potřebu sdílení a blízkosti. Jsme osamělí, anebo se nedokážeme přiblížit k jiným? Zvláštní rituálnost vede k hledání paralel. Pravidelný dialogický text volá po zkoumání toho, jak běží čas. Na první pohled se zdá, že přece víme, o co nám všem jde. Přesto se to pokusíme prozkoumat…

Málo inscenovaný text rakouského dramatika a prozaika nově přeložil Pavel Novotný (1976), básník a germanista, držitel ocenění Magnesia Litera, který se ve své tvorbě zabývá mimo jiné zvukomalebností češtiny. V Činohře se po dlouhé době objeví u nás neznámé režijní jméno – Rej připraví francouzský režisér Arthur Nauzyciel, výrazná persona francouzského divadla a umělecký ředitel Národního divadla Bretaň (TNB), jehož doménou je vysoce stylizovaný jevištní jazyk a pečlivá práce s literární předlohou. Ostatně všudypřítomná vyprázdněnost vztahů, dnes často redukovaná na prvoplánovou erotiku a pouhý sex, je rovněž téma, které opakovaně otevírá, jeho Dáma s kaméliemi byla ve Francii před pandemií jednou z velkých divadelních událostí.