Oko uragánu

O inscenaci

Náhrdelník ne. Po ránu ne. 

Na předměstí Sydney, v domě, který býval středobodem společenského života, žije osamocená Elizabeth Hunterová, žena, kolem níž se kdysi točil celý jeden malý vesmír. Někdejší ohromující kráska s jiskřivým duchem a železnou vůlí uměla po celý život dokonale ovládat druhé, teď je ale vydaná napospas svému stáří a vlastní minulosti. Bývalá hvězda a mecenáška, oslavovaná za svůj sarkasmus, zůstala obklopená zdravotními sestrami, hospodyní a právníkem a jako ztichlá královna uprostřed úlu se snaží i v poslední fázi života řídit a trápit své okolí.

Z Evropy se k ní vrací její „nevděčné“ děti, jež si chtějí konečně nárokovat místo, které jim manipulativní matka odmítla přenechat. Syn Basil, stárnoucí herec, který kdysi patřil na plakáty londýnských scén, ale teď zůstává sám se svým strachem a neukojenými ambicemi, a dcera Dorothy, nešťastně provdaná zchudlá aristokratka, která se celý život marně snažila vystoupit ze stínu své matky. Oba potřebují peníze a oba vědí, že jediná cesta k nim vede přes ženu, která je nikdy nedokázala opravdu milovat.

Svůj román Oko uragánu napsal australský držitel Nobelovy ceny za literaturu Patrick White v roce 1973. V mimořádně přesné studii moci a závislosti vytvořil moderní variaci na learovské téma a předkládá nám tak nadčasové drama o tom, že sobectví je tragickým životním omylem a ty největší uragány se někdy rozpoutají uvnitř jediné rodiny a jediného člověka.