Antigona

O inscenaci

A nepřipouštím, že by zákon, ten či ten, / vydaný tebou, člověkem, směl platit víc / než nepsaný 
a nevývratný věčný řád

Válka „sedmi proti Thébám“, tedy válka mezi Oidipovými syny Polyneikem a Eteoklem skončila vzájemným zabitím obou bratrů. Vládce Kreón dá Eteokla jako obhájce vlasti pohřbít se všemi poctami, zakáže ovšem totéž dopřát i poraženému Polyneikovi. Jediný, kdo se Kreontovi vzepře, je sestra obou mrtvých Antigona, která příslušné obřady sama vykoná. Když je odhalena, Kreón se ji rozhodne exemplárně potrestat…  Antigona, dcera thébského krále Oidipa a jeho manželky (i matky) Iokasty, je jednou z největších postav řecké mytologie a světové dramatické literatury. Zásluhu na její proslulosti má především Sofoklés, jehož stejnojmenná tragédie, kterou napsal kolem roku 442 př. n. l., patří mezi nejvýznamnější díla řeckého klasického dramatu. Režisér Jan Frič už potřetí v Činohře Národního divadla inscenuje antiku a opět v novém překladu a přebásnění Matyáše Havrdy a Petra Borkovce.

V Sofoklově archetypální tragédii bojují proti sobě dvě ambivalentní postavy, dva diametrálně odlišné principy zodpovědnosti. Na jedné straně autorita státní moci, muž, kterému jde podle jeho nejlepšího osobního přesvědčení o zájem veřejný, tedy prospěch obce a dodržování pravidel, na druhé straně žena odhodlaná obětovat svůj život ve jménu nepsaných zákonů lidskosti. Oba dva vyhraněné principy nás ovšem nutí reagovat a zaujímat vlastní postoj. Existuje skutečně vyšší zákon než samotné právo? Opravdu je náš život vždy postaven na předem domluvených dohodách? Dokážeme – byť sami zabarikádováni v ideologických pozicích – s ústředními hrdiny sympatizovat? A jak bychom se v tak extrémní situaci rozhodli my sami?