Thálie uděleny

„Já už jsem jednou nominovaný byl a vůbec jsem nečekal, že budu ještě jednou,“ okomentoval skromně Patrik Holeček fakt, že za výkon v roli Franze v baletu Coppélia získal Cenu Thálie. Pražský rodák, který letos oslavil třicítku, je od jara 2021 prvním sólistou baletního souboru první české scény. Prosazuje se jak na poli klasického baletu, tak v dalších stylech a žánrech širokého spektra soudobého tanečního divadla. V současné době ho mohou diváci vidět například v titulní roli v Crankově Romeovi a Julii, tančí také v Bigonzettiho moderním opusu Kafka: Proces.

Hned dvě Ceny za celoživotní mistrovství pak putovaly umělcům, kteří svou kariéru spojili s Národním divadlem. Tu v oboru Opera získala Naďa Šormová, která byla v letech 1966–1994 sólistkou Opery ND. Její repertoár zahrnoval role, jako jsou Mozartova Blonda, Despina či Hraběnka, Verdiho Violetta, Gounodova Markétka, Čajkovského Taťána, Pucciniho Musetta i Mimi, Cio-Cio-San, Straussův Komponista, Smetanova Ludiše, Esmeralda i Mařenka, Jitka, Karolina, Vendulka i Barče, Blaženka, Katuška i Hedvika, Janáčkova Karolka i Jenůfa, Bystrouška, Kristina (také ve filmové adaptaci Věci Makropulos V. Kašlíka), Martinů Ariadna a Mirandolina ad. Hostovala také v zahraničí, např. v roce 1980 zpívala pohostinsky v opeře v Singapuru, v Amsterodamu vystoupila jako Jenůfa, v Londýně jako Jitka v koncertním provedení Dalibora. Její pěvecké umění je zachyceno na nahrávkách firmy Supraphon a Československého rozhlasu. Emanuel Kopecký v publikaci Pěvci Národního divadla napsal, že: „… je pěvkyní všestrannou a repertoárově přizpůsobivou. Voluminózní hlasový fond, čistě znějící výšky, schopnost dynamického odstínění až k plynulému stažení tónu do pianissima, dokonalá brilance staccat i legátový belcantový oblouk romantické a veristické melodiky spoluvytvářejí souhrn jejích pěveckých předností, s nimiž realizuje své role vesměs ozdobené navíc ještě osobitým šarmem.“

I během předávacího ceremoniálu bylo zjevné, že Josef Kotěšovský, kterému v souboru nikdo neřekne jinak než Kotě, dokáže skvěle pracovat s časem, pozorností i vtipem. Nezapře v sobě klauna, což je ostatně role, s níž si ho spojí většina diváků – víc jak dvoutisíckrát vystoupil na jevišti Laterny magiky jako Veselý klaun v legendární inscenaci Kouzelný cirkus. Cesta Josefa Kotěšovského na velké jeviště nebyla nijak rovná, stočila se přes ostravskou konzervatoř a Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého, kam si umělci chodili odkroutit vojnu. Po konkurzu do Laterny magiky nastoupil do Lásky v barvách karnevalu a za chvíli už se začal chystat Kouzelný cirkus, který byl pro něj i Laternu osudová inscenace. Evald Schorm se ho prý jednou zeptal: „A ty to budeš hrát pořád?“ No – hrál. Kotěšovský samozřejmě nebyl hercem jedné role. Inscenací Jednoho dne v Praze provázel jako vypravěč, ve Sněhové královně se propracoval ze sboru k roli Čaroděje, byl také tančícím Žvanivým slimejšem nebo Aiolem v Odysseovi. I když mu Veselý klaun zůstal souzený, byl vždy připraven roli předat dalším tanečníkům – nakonec jich bylo plných 22. A tak ačkoliv nikdy nestudoval taneční pedagogiku ani neučil na konzervatoři, má za sebou řádku úspěšných „studentů“. I to přízvisko Kotě je pro něj jako dělané – je totiž hravý jako skutečné kotě, a tu svou hravost nikdy neztratil. Mohli si toho všimnout diváci, kteří chodili častěji třeba na Krajinu těla, kde dostal velký prostor jako zástupce nejstarší umělecké generace, a navíc v roli mima, tedy v oboru, který vždycky miloval. Své výstupy varioval a na reprízách rozehrával spoustu nových nuancí a malých hereckých akcí, které překvapují a dodávají představením šťávu. Právě v této roli se s jevištěm Národního divadla jen den po převzetí Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru Balet, pantomima a pohybové divadlo, během derniéry prozatím rozloučil.

Gratulujeme i dalším oceněným, zejména Peteru Bergerovi, který je v Opeře ND a SO pravidelným hostem, a také Arnheiður Eiríksdóttir a Svatopluku Semovi, kterým jejich výkony vynesly místo v užších nominacích, Alině Nanu a Markovi Svobodníkovi z Baletu ND, Kateřině Kněžíkové, Márii Porubčinové, Matteovi Desolemu, Ivu Hrachovcovi, Peteru Kellnerovi, Pavolu Kubáňovi a Františku Zahradníčkovi z Opery ND a SO, kteří se probojovali do nominací širších.