Seriál Konec války: Černý den v historii (nejen) Národního divadla
Foyer
Leden 2025
Seriál Konec války: Černý den v historii (nejen) Národního divadla
„Byl to nejsmutnější den mého života. Hleděl jsem tváří tvář dílu zkázy, jemuž jsem nemohl zabránit a které nemohl zastavit nikdo na světě. Scénická tradice […] Prozatímního divadla i divadla Národního vzala během několika okamžiků za své.“
M. Gottlieb: Jednou za život
Takto emotivně vzpomínal na únorovou Popeleční středu scénograf a emeritní šéf scénické výpravy Národního divadla Josef Matěj Gottlieb. Toho dne, 14. února 1945, vzlétlo z britských základen přes 1 300 amerických bombardérů s cílem zasáhnout Drážďany. V důsledku poruchy na radaru a nepříznivých leteckých podmínek se však přes 60 letounů ocitlo nad Prahou, kterou zasypalo více než 150 tunami pum. Nešťastný nálet připravil o život přes sedm set lidí a nenávratně poničil městskou zástavbu Vinohrad, Nového Města a přilehlého okolí.
Přes 60 pum různých ráží zasáhlo také sklady kulis a malírnu Národního divadla v areálu „u Apolináře“ (dnes Viničná 3). Zde mělo divadlo své výrobní a skladovací prostory již od konce 19. století. Dobově se jednalo o moderní zázemí, jemuž dominoval impozantní prostor malírny. Několikaminutový nálet však areál proměnil v jedno velké požářiště, ze kterého se cenný majetek nedalo zachránit. Divadlo ztratilo prakticky celý dekorační fundus, ve kterém byly i historické prospekty od renomovaných autorů, jako byli František Ženíšek, Vojtěch Hynais, Mikoláš Aleš, italský malíř Enrico Prampolini a mnozí další. Rozsah škod byl mimořádný a pro další provoz zcela limitující. Divadlo nemělo potřebný materiál ani prostory pro novou výrobu, a bylo tak postaveno před těžkou otázku, jakým způsobem bude po válce hrát svůj repertoár.
Díky usilovné snaze všech pracovníků divadla a taktéž díky široké veřejnosti, která přispěla finančně i materiálně na podporu výroby, se zhruba do dvou let podařilo provoz plnohodnotně obnovit.
V rámci seriálu Konec války byly publikovány tyto příspěvky:
Pevnost na břehu Vltavy
Stavovské národu (německému)
Éra druhého Prozatímního divadla
Krátký exkurz do dějin Státní opery
Černý den v historii (nejen) Národního divadla
Vzdor Národního divadla v posledním roce války
Národní divadlo a totální nasazení
Nikdo by neměl trpět sám
Na barikádu!
Text a foto: Divadelní archiv ND: Areál u Apolináře, celkový pohled na vyhořelý zadní trakt skladišť, 1946
Podcast
Speciál: Národní divadlo za protektorátu
Sdílet na sociálních sítích
Malé radosti
Květen 2026
Květen je můj oblíbený měsíc. Dny jsou dlouhé, ale ještě ne úmorně vyprahlé, vzduch je teplý a voní. Když jdu kolem rozkvetlého šeříku, vždycky se zastavím a snažím se „načuchat si“ do zásoby. Tahle krása jako by byla v rozporu s mizernou náladou, která se šíří společností; nebo je možná jí navzdory. Mnoho lidí i v našem relativně bezpečném prostředí dnes žije ve strachu a úzkosti, ať už kvůli pocitu bezmoci tváří v tvář rozpadajícímu se světovému řádu, změnám klimatu, nebo třeba frustraci z toho, že je stát nechal tak či onak na holičkách. Je absurdní nabízet jako lék vůni šeříku – ale malé radosti jsou důležité. Jako odměna, jako zdroj síly. Asi obojí.
Foyer
Květen 2026