Seriál Konec války: Nikdo by neměl trpět sám

V květnu 1945 se širší centrum Prahy proměnilo bez nadsázky v městské bojiště. V jeho ulicích vyrostly stovky improvizovaných barikád, na nichž se Pražané, vyzbrojení, čím se jen dalo, rozhodli vzít si svou svobodu zpět. Jedna taková stála i u Národního divadla, a přesně o osmdesát let později se na totéž místo vrátí. Jako vzpomínka na statečnost minulých generací i jako nositel důležitého poselství.

Sérii vzpomínkových a vzdělávacích akcí v režii lektorů ND+ a pracovníků divadelního archivu odstartovala už v zimě vernisáž výstavy Apolinář 1945. Ta je věnována spojeneckému náletu na Prahu ze 14. února 1945 a je i nadále k vidění ve Viničné ulici, kde dodnes sídlí sklady dekorací. Volně přístupné panely přibližují tragický omyl, který Národní divadlo během několika minut připravil o veškeré jevištní dekorace i možnost jejich rychlé výroby. Současně je výstava dostupná i online na webu ND v sekci doprovodných programů ND+. Veřejnost se s výstavou, okolnostmi náletu i samotným areálem měla možnost seznámit během Noci divadel 2025. Ve skladu nábytku proběhly besedy s našimi archivářkami (a autorkami zmíněné výstavy), historikem a policejním pyrotechnikem a jindy nepřístupný areál se zájemcům otevřel během prohlídek s tematickými zastaveními.

První české scéně v letech 1939–1945 se věnuje i druhá, obsáhlejší výstava, která bude do konce sezony umístěná na náměstí Václava Havla. Národní divadlo za protektorátu mimo jiné přibližuje osudy konkrétních lidí, známých i neznámých zaměstnanců, kterým válka výrazně vstoupila do života.

Přiblížit těžké téma dnešním dospívajícím je hlavním úkolem souvisejícího workshopu Národní vzdorující. Žáci a žákyně při něm vstupují do rolí tehdejších zaměstnanců ND a sami se rozhodují, jak jednat, jak zorganizovat povstaleckou hlídku v budově Národního divadla, zařídit bezpečný přenos informací, ošetřit případné raněné, zajistit zásobování potravinami, zkusí si postavit barikádu. V březnu se konaly čtyři workshopy, ke kterým jsme přizvali třídy partnerské školy ND z Mníšku pod Brdy. Na nich se ukázalo, že tříhodinový program k historickému tématu je pro věkovou skupinu 8. tříd výzvou, ale dobře zafungoval princip, na kterém celý workshop stojí – seznámení s historickými fakty skrze herní situace a vstupování do rolí. Rozdaná jména zaměstnanců divadla byla žákům pochopitelně cizí, netušili, o koho se jedná, profese a další informace přebírali jen jako pobídku do hry. Koneckonců s tvorbou herní postavy v počítačových hrách má naprostá většina dnešních dospívajících značné zkušenosti, takže nešlo o nic nezvyklého. Radost vzbuzovaly doplňující informace o tom, kdo je čí šéf, manžel či partner, domýšlení, co kdo má v divadle na starosti a jak své „profesní zaměření“ a dovednosti mohou využít v dalších úkolech během workshopu – kdo má přístup k látkám pro vyrobení obvazů, která postava umí dobře německy nebo kdo má zkušenosti z legií či vojny. Na konci workshopu pak žáci s překvapením zjistili, že postavy, které zastávali, byly kdysi opravdovými zaměstnanci divadla se skutečnými tvářemi a osudy, a seznámili se s jejich příběhy. „Bavily mě i ty okamžiky, kdy jim teprve došlo, že v roce 1945 nebyly ani mobilní telefony, ani internet a že předat si informace nejenže nebylo jednoduché, ale mohlo to stát člověka i život,“ shrnula první dojmy lektorka Dominika Mithofer. Žáci z Mníšku se postaví na barikádu ještě jednou, a to přímo 5. května. Ale tentokrát už na ní nebudou stát v rolích tehdejších aktérů, ale sami za sebe – za mladou generaci, která ví něco o statečnosti těch, kteří byli před nimi.

K žákům z Mníšku se může 5. května přidat kdokoliv – vrcholem výročních aktivit bude veřejné setkání na Národní třídě. Součástí programu bude vystoupení Kühnova dětského sboru, který zazpívá úryvek současné dětské opery Motýli z Terezína. Ve spolupráci s Národním technickým muzeem bude vystaven osobní automobil někdejšího předsedy protektorátní vlády a významného odbojáře, který byl nacisty za heydrichiády popraven, generála Aloise Eliáše. Vozidlo Z-5 Express vyrobila v roce 1936 Československá zbrojovka v Brně. Alois Eliáš ho v době ve funkci používal jako soukromý vůz a zapůjčoval ho pro potřeby odboje.

V historické budově Národního divadla bude k vidění originál radiostanice Libuše, která hrála klíčovou roli při odbojové práci parašutistů ze skupiny Silver A. Díky ní skupina udržovala spojení s exilovou vládou v Londýně. Přenášela zásadní zprávy, včetně plánů na atentát na Reinharda Heydricha, vysokého představitele nacistického režimu a strůjce holocaustu. Obsluhoval ji výsadkář Jiří Potůček, který zahynul během pronásledování v červenci 1942. Na terase historické budovy Národního divadla se uskuteční ukázky vysílání z repliky radiostanice. Malí i velcí zájemci si budou moci vyzkoušet telegrafní klíč, příjem i odeslání zprávy v Morseově abecedě. Na krátkých vlnách v pásmu osmdesáti metrů bude možné zachytit značku OL80LIBUSE.

Hlavním bodem programu bude stavba a rozebrání jedné z barikád, která kromě své zásadní obranné funkce byla výrazem lidské sounáležitosti. Když 26. června 1942 vysílal radiotelegrafista Potůček po útěku z Ležáků svou osudovou depeši prostřednictvím Libuše, jeho poslední slova zněla: Zůstal jsem nyní sám. V květnu 1945 Pražané na barikádách bojovali za znovuzískání svobody, a přestože je čekaly další přetěžké časy, mír v Evropě v zásadě vydržel dalších osmdesát let. My bychom dnes chtěli vzkázat všem lidem v nouzi: Nikdo nejste sám. Toto poselství budeme vysílat znovu pomocí Libuše – a tentokrát do celého světa. Přijďte nám pomoci na barikádu toto symbolické sdělení vyjádřit, svou přítomností podpořit.

Pevnost na břehu Vltavy
Stavovské národu (německému)
Éra druhého Prozatímního divadla
Krátký exkurz do dějin Státní opery
Černý den v historii (nejen) Národního divadla
Vzdor Národního divadla v posledním roce války
Národní divadlo a totální nasazení
Seriál Konec války: Nikdo by neměl trpět sám

Foto: Archiv ND, Národní archiv, Národní technické muzeum, Marek Koliha