Před Národním znovu stála barikáda

Dne 5. května 2025 ožila Národní třída vzpomínkou na hrdinství řady lidí v rámci bojů za ukončení druhé světové války. Přesně osmdesát let poté, co na tomto místě vyrostla jedna z prvních barikád Pražského povstání, jsme postavili její symbolickou podobu – z papírových kostek, ale se stejnou vírou ve společné hodnoty, odvahu a sílu solidarity.

Mezi historickou budovou Národního divadla a kavárnou Slavia se opět objevila barikáda. Tentokrát nebyla z dlažebních kostek, převrácených tramvají nebo popelnic, ale z papírových kvádrů. Přesto nesla hluboký význam. Stála přesně tam, kde před osmdesáti lety umělci a zaměstnanci Národního divadla se zbraní v ruce bojovali proti německým okupantům. Někteří z nich za svou odvahu zaplatili životem.

Stavbou symbolické barikády jsme si připomněli nejen jejich hrdinství, ale i křehkost svobody a fakt, že mír – ačkoli bychom si to mohli přát – stále není samozřejmý. Byla to pieta, byla to výzva, byla to naděje. Naše barikáda nebyla symbolem rozkolu, ale propojení. Byla vzdorem proti tomu, co lidi rozděluje: proti zlu a lhostejnosti. Každý, kdo přiložil kostku, ať už symbolicky, nebo skutečně, se stal součástí tohoto poselství. „Každý, byť malý kamínek na takovou barikádu je důležitý pro fungování naší společnosti,“ řekla Karolína Stegurová, historička a archivářka Národního divadla. A podařilo se – akce se stala nejen vzpomínkou, ale i aktuálním vzkazem o lidské sounáležitosti.

Silný okamžik v tichu

Na akci se spojily desítky lidí z různých institucí: Národní divadlo, Národní technické muzeum, Muzeum hlavního města Prahy, Dopravní podnik a dopravní policie. Čestnou stráž drželi sokolové, připojili se studenti DAMU, zpíval Kühnův dětský sbor. Po dobu stavby byla zastavena doprava a v závěru, do ticha, zazněla od trig ze střechy Morseova abeceda – poslední depeše telegrafisty Jiřího Potůčka vyslaná radiostanicí Libuše v červnu 1942, po jeho útěku z Ležáků. Jeho závěrečná slova zněla: „Zůstal jsem nyní sám“.

V pondělí 5. května jsme od Národního divadla vzkázali lidem v nouzi: „Nikdo nejste sám“. Toto poselství jsme vysílali znovu – nad barikádou od trig, opět pomocí radiostanice Libuše, tentokrát do celého světa. A nesli jsme jej hrdě dál v průvodu na Staroměstské náměstí, kde se ke vzpomínce přidal zvuk symbolického zvonu, připomínajícího ten zničený při požáru Staroměstské radnice právě při povstání v roce 1945.

Součástí programu byla, kromě komentovaných prohlídek tematické velkoformátové výstavy, také prezentace unikátních historických artefaktů: automobilu generála Aloise Eliáše a radiostanice Libuše. Návštěvníci si mohli na terase Národního divadla vyzkoušet práci s telegrafním klíčem a poslat zprávu v Morseově abecedě.

Barikáda z papírových kostek mezi Národním divadlem a kavárnou Slavia, foto Marek Koliha

Vzpomínka i výzva

Symbolická barikáda na Národní třídě nebyla jen vzpomínkou na statečnost těch, kdo před osmdesáti lety bojovali za svobodu. Byla také připomínkou toho, že i dnes je potřeba hájit základní hodnoty. Že svět potřebuje více propojení a solidarity. Děkujeme všem, kteří přišli. Děkujeme za energii, za entuziasmus, za společné gesto. Nikdo nejsme sám.

V rámci seriálu Konec války byly publikovány tyto příspěvky:

Pevnost na břehu Vltavy
Stavovské národu (německému)
Éra druhého Prozatímního divadla
Krátký exkurz do dějin Státní opery
Černý den v historii (nejen) Národního divadla
Vzdor Národního divadla v posledním roce války
Národní divadlo a totální nasazení
Nikdo by neměl trpět sám
Na barikádu!