Seriál Konec války: Pevnost na břehu Vltavy
Foyer
Říjen 2024
Seriál Konec války: Pevnost na břehu Vltavy
V květnu příštího roku si svět a zejména Evropa připomene konec jednoho z dosud nejkrvavějších válečných konfliktů – druhé světové války. Bude tomu již 80 let, kdy se po dlouhých šesti letech německé okupace dočkala osvobození i Československá republika.
„Všude to bylo jiné. U nás po ránu stavěli barikádu z rozkvetlých kaštanů. Strom padal za stromem jak lustry rozsvícené a lidé lehali si mlčky do plamene…“
Jaroslav Seifert, Barikáda z kaštanů
Když na konci dubna 1945 byla postupně osvobozována první česká a moravská města, povstala 5. května i Praha. Ve městě znovu zavlály československé státní vlajky. Národní divadlo ji na historické budově vyvěsilo 5. května již v 9 hodin ráno, stejně jako vlajky spojenců. Přihlížely tomu početné hloučky obyvatel, kteří dle dobových zpráv začali spontánně zpívat československou státní hymnu. Z archivních sbírek vybíráme fotografii, která zachytila moment vyvěšování vlajek z terasy pod trigami. Nikdo z techniků divadla či přihlížejících na ulici v tu chvíli netušil, jaké dramatické okamžiky včetně úmrtí z řad divadelníků ještě přijdou. Nejen historická budova Národního divadla se stala dle dobových pramenů prakticky přes noc „pevností“ na břehu Vltavy.
Národní divadlo, které nezůstalo stranou událostí květnových dnů, si toto důležité výročí bude připomínat v rámci svých doprovodných programů. Jako malé předznamenání budeme v magazínu Foyer postupně představovat vybrané dokumenty z fondu Divadelního archivu ND.
V rámci seriálu Konec války byly publikovány tyto příspěvky:
Pevnost na břehu Vltavy
Stavovské národu (německému)
Éra druhého Prozatímního divadla
Krátký exkurz do dějin Státní opery
Černý den v historii (nejen) Národního divadla
Vzdor Národního divadla v posledním roce války
Národní divadlo a totální nasazení
Nikdo by neměl trpět sám
Na barikádu!
Text a foto: Divadelní archiv ND
Podcast
Speciál: Národní divadlo za protektorátu
Sdílet na sociálních sítích
Malé radosti
Květen 2026
Květen je můj oblíbený měsíc. Dny jsou dlouhé, ale ještě ne úmorně vyprahlé, vzduch je teplý a voní. Když jdu kolem rozkvetlého šeříku, vždycky se zastavím a snažím se „načuchat si“ do zásoby. Tahle krása jako by byla v rozporu s mizernou náladou, která se šíří společností; nebo je možná jí navzdory. Mnoho lidí i v našem relativně bezpečném prostředí dnes žije ve strachu a úzkosti, ať už kvůli pocitu bezmoci tváří v tvář rozpadajícímu se světovému řádu, změnám klimatu, nebo třeba frustraci z toho, že je stát nechal tak či onak na holičkách. Je absurdní nabízet jako lék vůni šeříku – ale malé radosti jsou důležité. Jako odměna, jako zdroj síly. Asi obojí.
Foyer
Květen 2026