Představujeme umělce z Krajiny těla 

„Při práci na Krajině těla mě fascinovalo nacházet nové pohyby, tvary a výrazy, při kterých tělo tvoří nové významy a připodobňuje se krajině. Tělesnost je totiž v mé profesi akrobata to, co mě nejvíce zajímá.“ 

„Moje tělo by byla krajina zaoblená, místy hrubá. Taková, ve které nacházím krásu i drsné podmínky zároveň. Vyváženost odpočinku i neutuchající dřinu. Krajina, která na první pohled zažila mnoho, a přesto znovu vzkvétá.“ 

„Inscenace Krajina těla je rozdělená na dvanáct kapitol – dvanáct měsíců. Při zkoušení jsem se hodně nořila do situací a představ, které se daného měsíce dotýkají. Tyto představy, stejně jako konkrétní zážitky, které jsem prožila, vyplouvaly na povrch. Jiné jsem se snažila si co nejvíce představit. Moc mě bavilo pracovat tímto způsobem se svou fantazií.“ 

„Kdybych si měla vizualizovat své tělo jako krajinu, bylo by plné zeleně, lesů a kopců se studenou řekou a vodopádem.“ 

„Na břehu Sázavy, kde jsem se kochal krásnou krajinou, když nebrali.“ 

„Za mlada jako Vysoké Tatry, nyní jako Polabská nížina."

„Velmi mě těšila tvárnost procesu a jakési stálé objevování při každé zkoušce. Celý proces zkoušení byl v tomto smyslu metaforicky spojený s přírodou, která se také konstantně proměňuje. Kdykoli má člověk pocit, že ji pevně drží, proteče mu mezi prsty. I s blížící se premiérou, kdy se materiál začal fixovat, jsme stále všichni cítili velikou otevřenost ke změnám a ke svobodnému plynutí našich pocitů.“ 

„Mé tělo mi připomíná stále se měnící krajinu. Na jednu stranu cítím, že jsem silně spojený s daným ročním obdobím. Ale také mám pocit, že je ve mně hluboký prales, který sám sebe pohlcuje a přerůstá. Každý den se probouzím s pocitem, že sám sebe moc neznám a mám pouze daný den na to se tím neprobádaným pralesem opět prosekat. S přicházejícím večerem svému vnitřnímu já rozumím, ale poté opět přichází noc a vnitřní džungle nezastavitelně roste.“ 

„Inspiruje mě celý tvar a koncept Krajiny těla. Ještě nikdy jsem nebyla angažovaná v inscenaci, která je v podstatě básní. Také téma těla, krajiny a jejich propojení je mi velmi blízké. Obojí mě vždy bavilo. Ráda bych zmínila i celý tvůrčí tým, který mi mnoho předal.“  

„Tělo vnímám jako obraz naší planety. Máme v sobě vodu i vzduch. Přitom tvary našeho těla jsou jako hory a kopce, kosti jako kameny. Každá částečka v těle by se dala přirovnat k naší krajině. Naše tělo je naše Země.“

„Mou důležitou inspirací pro Krajinu těla byla různá mytologická stvoření, legendy a jejich světy. Bral jsem si inspiraci i z děl jako třeba socha Atlet zápasící s krajtou od umělce jménem Frederic Leighton. To nejzásadnější však bylo mé tělo, kterému jsem se snažil dát prostor, aby promluvilo.“ 

„Při představě mého těla jakožto krajiny se mi vybaví zelená divoká tajga s na horizontu tyčícím se klidným ledovým pohořím.“ 

„Různé pohybové a herecké motivace, které mi byly inspirací, přicházely od režiséra Radima Vizváryho a dramaturgyně Hanky Strejčkové. A velkou inspirací pro hledání konkrétně mého pohybového materiálu mi byla pružná podlaha tzv. air track, který v představení používám.“  

„Jak by vypadalo moje tělo jako krajina? Běžte se podívat do Jindřišské nebo Panské ulice (smích).“ 

 
„Inspiroval mě můj taneční partner Pepa Kotěšovský. Byla to krásná společná tvůrčí cesta.“ 

„Někdy si připadám jako rozkvetlý park a jindy jako prašná cesta.“

„Těla se mění s časem stejně jako krajina. Můžeme vidět podobnost v křivkách, tvarech, texturách každé části těla, které nám mohou připomínat různé krajiny světa.“ 

„Moje tělo je můj pracovní nástroj, všechny tvary, které s ním mohu vytvořit, jsou podnětem k vytváření mých představení.“