Liliom: Darovat synovi hvězdu z nebe

Balet Liliom vytvořil choreograf John Neumeier v roce 2011 pro Hamburský balet, jehož byl půl století uměleckým ředitelem a hlavním choreografem. Přes padesát let hnětl vizi svého souboru, přičemž se stal nepopiratelným mistrem narativního baletu, jednoduše řečeno skvělým vypravěčem. Jet na Neumeiera do Hamburku znamenalo vždy velký zážitek – před dvaceti lety navíc okořeněný přítomností skvělých Čechů: Ivana Lišky, bratrů Bubeníčků, Adély Pollertové… Neumeier je známý tím, že si pro svá díla sám vytvářel libreto, režii, choreografii, kostýmy a světelný design, což mu umožňovalo komplexně formovat svou uměleckou představu. A tento přístup uplatnil i v rámci inscenace Liliom.

Inspiroval se přitom stejnojmennou hrou maďarského dramatika Ference Molnára z roku 1909. Jeho vášeň pro Molnárovu hru se totiž probudila, když jako chlapec v rodných USA sledoval muzikál Carousel (který je na Molnárově hře založen). Po následném přečtení původní hry se jeho nadšení znásobilo a rozhodl se ji sám adaptovat právě jako celovečerní balet.

Příběh zasadil do prostředí amerických lunaparků v období hospodářské krize 30. let 20. století. I proto je inscenace popisována jako drama s velmi zvláštní příchutí, na kterou nikdy nezapomenete – a jejíž atmosféra se vám dostane pod kůži – ani nevíte jak. V souvislosti s tím je třeba si připomenout charakteristické rysy tanečního divadla 20. století: zvláštní pokřivená poetika, sociální témata, satirické podtexty, zobrazení tvrdé reality. Tančí se osudy skutečných lidí: vás, mne, kohokoliv. Připomeňme jiný Neumeierův titul uvedený Baletem Národního divadla v předešlých sezonách ve Stavovském divadle: Tramvaj do stanice Touha.

Hlavní dějovou linkou je tragický milostný příběh mezi drsným kolotočářem Liliomem a křehkou Julií. Jejich vztah je poznamenán řadou přešlapů a nedorozumění, neschopností vyjádřit city a Liliomovou agresivitou. Je to láska s hořkou příchutí chudoby a beznaděje, typických pro dobu hospodářské krize v USA. Liliom se mění z okouzlujícího showmana v násilníka, zaplete se do loupeže a spáchá sebevraždu. Jenomže tím příběh nekončí… láskyplný zcela fantaskní závěr přináší snovou pohádku milostného vztahu, snahu o vykoupení, krásný obraz darované hvězdy z nebe…

Ačkoliv inspirací pro balet byl Neumeierovi muzikál Carousel, záměrně se mu vyhnul a oslovil trojnásobného oscarového držitele Michela Legranda, aby složil zcela novou hudební kompozici. Legrand, který byl i přítomen na premiéře v roce 2011 v Hamburku, našel pro Lilioma osobitý tvůrčí klíč: propojení klasické hudby a jazzu. Interpretaci tak zajišťují dva orchestry: klasický a jazzband. A na tento zásadní prvek se můžete těšit i při našem pražském nastudování. Za klenot taneční inscenační historie je navíc považován duet Lilioma s jeho dospívajícím synem. V době premiéry šlo o progresivní novinku, na kterou si před Neumeierem žádný choreograf netroufl.