Karl Lagerfeld: Renesanční mistr moderní doby

Když se vysloví jméno Karl Lagerfeld, většině z nás se okamžitě vybaví ikonická silueta: bílý culík, tmavé sluneční brýle, vysoký naškrobený límec a kožené rukavice bez prstů. Za touto pečlivě budovanou personou se skrýval jeden z nejvlivnějších módních návrhářů v historii odívání. Během své neuvěřitelně plodné kariéry stál dlouhá desetiletí v čele těch nejprestižnějších módních domů – definoval vizi pro Chanel, Fendi, Chloé i pro svou vlastní eponymní značku Karl Lagerfeld. Svou neúnavnou prací formoval to, jak dnes chápeme moderní luxus.

Ačkoliv celému jeho životu dominovala právě móda, šlo vlastně jen o špičku ledovce jeho kreativity. Lagerfeld byl jedním z posledních skutečných polyhistorů naší doby – renesanční tvůrce, jehož talent nešel spoutat do jediné disciplíny. Odívání pro něj bylo součástí celostního přístupu ke tvorbě, která zahrnovala kresbu, fotografii, literaturu, architekturu, a především hluboké porozumění divadlu a scénickému umění.

Na počátku byla linie

V době, kdy se designérský svět začal spoléhat na digitální technologie a týmy asistentů, zůstával Lagerfeld věrný papíru. Každý jeho projekt začínal tahem tužky. Byl fenomenálním ilustrátorem a jeho skici nebyly jen technickým nákresem, ale svébytným uměleckým dílem. Svůj specifický rukopis, často tvořený pomocí očních stínů značky Shu Uemura, uplatňoval napříč žánry. Ilustroval klasickou pohádku Císařovy nové šaty od Hanse Christiana Andersena a léta pravidelně přispíval svými břitkými politickými karikaturami (zvanými „Karlikatury“) do deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung. Jeho rané návrhy pro římský dům Tiziani z šedesátých let, které oblékala například Elizabeth Taylor, dnes patří mezi vysoce ceněné sběratelské artefakty.

Návrhář na prknech, která znamenají svět

Lagerfeldova vášeň pro historii a drama našla své nejpřirozenější uplatnění v divadle a baletu. Scénické umění pro něj představovalo prostor, kde mohl příběh vyprávět nejen formou, ale i pohybem – což je téma blízce rezonující i s choreografiemi velikánů, jakým byl George Balanchine. Již v roce 1980 Lagerfeld navrhoval kostýmy pro monumentální inscenaci Berliozovy opery Trójané v milánské La Scale. Spolupracoval s vídeňským Burgtheaterem i salcburským festivalem.

Zcela zásadní byla jeho práce pro balet. Pro primabalerínu Elenu Glurdjidze a její provedení Umírající labutě (2009) v rámci English National Ballet vytvořil mistrovské tutu, na jehož zhotovení švadleny potřebovaly tisíce per a stovky hodin ruční práce. Lagerfeld přesně chápal, že divadelní kostým nesmí tanečníka pouze zdobit, ale musí splynout s jeho tělem a umocňovat dramaturgii pohybu. Stejný cit pro detail vtiskl i stříbrnému plátnu – jeho kostýmy definovaly vizualitu oscarového filmu Babettina hostina (1987) nebo životopisného snímku Nesmrtelná Callasová (2002) s Fanny Ardant v hlavní roli.

Svět objektivem a filmovou klapkou

Lagerfeld nenechával nic náhodě, a když v roce 1987 pocítil frustraci z toho, jak cizí fotografové zachytili jeho kolekci, vzal fotoaparát do vlastních rukou. Z pragmatického kroku se zrodila paralelní kariéra. Od té doby fotil většinu kampaní pro Chanel, Fendi i svou vlastní značku. Fotografie mu umožnila režírovat realitu podle vlastních představ. Jedním z vrcholů jeho fotografické práce se stal kalendář Pirelli pro rok 2011, kde oživil antickou mytologii a přetvořil hvězdy světového modelingu a filmu v olymp­ská božstva. Postupně přešel i k pohyblivým obrázkům a stal se režisérem propracovaných krátkých filmů, v nichž s historickou pečlivostí a citem pro storytelling rekonstruoval příběhy spojené s odkazem Gabrielle Coco Chanel.

Intelektuál obklopený knihami

Hnacím motorem Lagerfeldovy kreativity byla jeho neutuchající zvědavost. Byl vášnivým čtenářem a bibliofilem, jehož osobní knihovna čítala přes 300 000 svazků. Kniha pro něj byla posvátným objektem. Tato láska vyústila v založení vlastního pařížského knihkupectví 7L a následně i stejnojmenného nakladatelství. Vydával vzácné umělecké publikace, knihy o fotografii a architektuře, čímž aktivně formoval vizuální kulturu na přelomu tisíciletí.

Architekt prostoru

Jeho estetické vidění přirozeně expandovalo z lidského těla do prostoru. Lagerfeld navrhoval interiéry, ve kterých se prolínal luxus s hlubokou znalostí dějin umění. Od designu exkluzivních pařížských apartmánů v Hôtel de Crillon, kde nechal ožít eleganci 18. století, až po kompletní architektonický návrh vlastního hotelu The Karl Lagerfeld v Macau. Jeho jméno nesou také prostory lisabonského hotelu Grand Lisboa Palace Resort nebo rozlehlé spa v Hotelu Metropole v Monaku. Nebránil se ani průmyslovému designu – navrhl limitovanou edici koncertního křídla pro Steinway & Sons, křišťál pro švédský Orrefors či láhev pro Coca-Colu.

Karl Lagerfeld byl ztělesněním tvůrčí svobody a moderního pojetí designéra. Odmítal být zaškatulkovaný jen jako módní návrhář. Představoval tvůrčí osobnost, která svými nápady oblékala nejen lidi, ale i příběhy, divadelní scény, prostory a myšlenky. Stejně jako velcí choreografové dokázal neomylně propojit pohyb s tvarem a hmotou. Jeho odkaz tak zůstává trvalou inspirací pro všechny sféry umění, kde se potkává precizní řemeslo s bezbřehou fantazií.