Jak obstáli nemilosrdná markýza de Merteuil a neodolatelný vikomt de Valmont v očích divadelní kritiky

Tvůrci inscenace pracují s dopisovou formou románu, jež nenásilně sugeruje aktuální mediální společenskou kroniku. Zároveň vytváří i odstup od postav, jež herci ztvárňují a komentují v divadelně dráždivé polaritě toho, co se říká a co se děje. Plyne z toho zábavnost pro diváka, jenž je vždy jakoby o krok napřed před děním na scéně.

Ta představuje velký kolotoč, na němž se symbolicky vezou aktéři této společenské fresky, kde se za galantními milostnými hrami vede nemilosrdně krutý souboj mezi markýzou de Merteuil a vikomtem de Valmont o to, kdo si dokáže lépe hrát s lidskými city a osudy.

Dominuje mu Valmont Saši ­Rašilova. Při vší cyničnosti, s níž svádí jak naivní Cecilku de Volanges ve výborném ztvárnění Denisy Barešové, tak upjatou madame de Tourvel Jany Pidrmanové, je zábavný i okouzlující a udržuje dynamiku inscenace od počátku až do konce.“

Dynamiku podporuje funkčně využitý princip točny, z níž aktéři sestupují do předního plánu scény, aby sehráli své výstupy, a poté se odporoučí buď po svých, nebo nastoupí na točnu, která je ‚odveze‘ pryč. Podtrhuje to dojem dočasnosti, nestálosti a proměnlivosti vztahů. SKUTR vede herce k vědomému, nepatrně poodstoupenému (nechci říkat ironickému), avšak zřetelně konturovanému výrazu. Vynikající je Zuzana ­Stivínová coby Markýza de Merteuil, [...] Saša Rašilov jako Vikomt de Valmont jí je zdatným protihráčem [...] Vůbec ansámbl je herecky i pohybově sladěný, nápad s klavíristkou Janou Vychodilovou, která sedí za nástrojem pod jevištěm a doprovází děj, přičemž klavír se občas stává i aktivní součástí scény, je dotažený.“