Ewa Płonka: Aida je klenotem mezi pěveckými party 

Prožíváte doslova sezonu snů, máte atraktivní nabídky, letos v prosinci jste alternovala s Annou Netrebko v milánské La Scale v roli Lady Macbeth. Chtěla jste být operní zpěvačkou odjakživa?  

Docela dlouho jsem myslela, že budu klavíristkou. Ale už snad od tří let jsem nějak vnitřně tušila, že chci zpívat operu. Všem to bylo záhadou. Nikdo v rodině není profesionálním zpěvákem a pocházím z malého města blízko česko-polských hranic, kde není ani koncertní síň, natož operní dům.  

Pomáhá vám dokonalé ovládnutí klavíru při studiu rolí? Bylo těžké vybrat si mezi zpěvem a klavírem? Nechtěla byste obojí třeba propojit ve „one woman show“? 

Myslím, že zpěvák nepotřebuje hrát zas až tak dokonale, ale určitě to pomáhá, lépe se vyznáte v partituře, snáze pochopíte hudební linky kolegů a hráčů. Já jsem dokonce hrála i na varhany, což je úžasný nástroj. Popravdě jsem si zatím definitivně nevybrala. Už samozřejmě nehraji na klavír s orchestrem, ale člověk nikdy neví, třeba se k tomu někdy opět vrátím. One woman show – klavír a zpěv? Nepokoušejte mě… 

Studovala jste na Julliard School v New Yorku. Jak se to přihodilo? 

Studovala jsem na Polské hudební akademii dva obory – klavír a operní zpěv, proto bylo jen přirozené, že jsem tam začala působit i jako korepetitor. Nechtěla jsem takto ustrnout, proto jsem ve školním studiu nahrála CD a rozesílala různé přihlášky do soutěží a žádosti o stipendia a různými peripetiemi jsem se ocitla v USA. Postupně jsem se přes soutěže a nabídky na účinkování v menších operních domech propracovala až do New Yorku do Julliard School. 

V mladém věku zpíváte velmi dramatický repertoár. Co děláte proto, abyste si zachovala hlasivky v pořádku? 

Dramatických hlasů není zas tak málo, jak si lidé myslí. Jen je často zničí špatný přístup dřív, než se projeví, a také potřebují trochu déle zrát než třeba lyrické hlasy. Může nás zničit jak příliš lehký lyrický repertoár, tak i příliš dramatický. Každý se musí řídit vlastním instinktem. Vybírat si správný repertoár, dobře znát svůj hlas, své tělo, to je klíčové. I já jsem si tímto hledáním prošla. Hledala jsem rady u ostatních, ale nakonec jsem to byla já, která v sebe měla víru a prosadila si svou. Výsledkem bylo, že ač jsem byla původně mezzosoprán, nyní zpívám roli Turandot v nejkrásnějších operních domech světa. Samozřejmě tomu podřizuji i svůj životní styl – nekouřím, nechodím moc na večírky, snažím se odpočívat, zdravě jíst, mlčím, když mám důležitý koncert nebo představení. Je to sice náročné, ale stojí to za to! 

V roli Aidy se v Praze představujete letos na jaře poprvé. Jaké je vaše pojetí? Posloucháte i nahrávky jiných pěvkyň? 

Aida je klenotem mezi pěveckými party podobně, jako Praha je klenot mezi městy. Jsem opravdu šťastná, že v této roli debutuji právě zde. Primárně vnímám Aidu jako královskou dceru, která byla zbavena svých titulů, trůnu a vlasti kvůli válce. Což je bohužel velmi současné téma, ačkoliv je příběh tisíce let starý. Lidstvo se nepoučilo. Když se ponoříme hlouběji, jde o konflikt mezi láskou a povinností, rozumem a srdcem, dobrem a zlem. V opeře je i problém patriarchátu, kdy musí Aida poslechnout svého otce, který ji nutí, aby lstí vymámila informace na svém milém. Příběh vyústí v takovou tragédii, že si nutně musíme položit otázky, zda v něm není ještě nějaký skrytý význam. A o tom moje Aida je. O hledání skrytých významů. Poslouchám nejen nahrávky legendárních a slavných pěvkyň, ale také těch neznámých. Zkoumám interpretační tradici i to, kde se skrývá jaká pěvecká záludnost. Nahrávky jsou skvělým nástrojem, jak být pro produkci dobře připraven. 

Jaké jsou vaše další umělecké plány? 

Po Praze bude následovat Německo, kde zpívám v Deutsche Oper am Rhein roli Lady Macbeth, dále debutuji ve Veronské aréně jako Abigaille. V nové sezoně mě čeká Royal Opera House, Státní opera Berlín, Bavorská státní opera, Teatro Massimo v Palermu, Palazzo Farnese v Římě, La Monnaie v Bruselu, La Scala a mnohé další operní domy. Moc se těším, držte palce!