Včera
Generální ředitel Národního divadla Jan Burian dnes symbolicky zahájil 144. divadelní sezonu. Umělečtí ředitelé jednotlivých souborů při této příležitosti představili zaměstnancům své dramaturgické plány pro sezonu 2026/27. Součástí slavnostního zahájení bylo také předání Cen generálního ředitele Národního divadla mladým umělcům – ocenění převzali sólistka Baletu ND Nana Nakagawa, herec Zdeněk Piškula, tenorista Daniel Matoušek a performer, choreograf a režisér Matyáš Ramba. Do Síně slávy Národního divadla byl uveden světově uznávaný tenorista Štefan Margita.
V divadelní sezoně 2026/27 vás zveme k setkávání s inscenacemi, které odrážejí proměnlivý, krásný i bolestivý svět kolem nás. Naše představení budou křehká, hravá, někdy provokující, ale vždy lidská. Na našich scénách se potkají výrazné osobnosti světového i českého divadla, známá díla v nových interpretacích i současné tituly s živými tématy.
Opera nabídne impresionistického Péllea a Melisandu v režii věhlasného Christofa Loye v hudebním nastudování Patricka Fournilliera. Po více než půlstoletí se vrátí na pražský repertoár Stravinského Život prostopášníka v režii švýcarské režisérky Mélanie Huber. Těšit se můžete na oblíbenou Smetanovu Čertovu stěnu v režii osvědčeného Ondřeje Havelky, Čarostřelce Carla Marii von Webera v režii Andrease Homokiho nebo Straussovu Salome v koprodukci s Lyonskou operou pod vedením známého režiséra Calixta Bieita. Překvapením bude uvedení broadwayského muzikálu Sweeney Todd: Ďábelský lazebník z Fleet Street Stephena Sondheima v režii Martina Čičváka. V návaznosti na cyklus Musica non grata se budeme věnovat i připomínce pronásledovaných autorů – Alexandra Zemlinského, Arnolda Schönberga a Gustava Mahlera.
Činohra se soustředí na téma moci a bezmoci, potřeby svět měnit a ovládat. Ve Stavovském divadle uvede současnou adaptaci klasické holandské komedie Tulipánová horečka v režii nadějného Tomáše Loužného. Dramatizace románu Fjodora Michajloviče Dostojevského Běsi se ujme renomovaný Michal Dočekal. Sofoklovu Antigonu nabídne originální režisér Jan Frič v novém přebásnění Matyáše Havrdy a Petra Borkovce. Adaptaci románu australského nositele Nobelovy ceny Patricka Whita Oko uragánu nastuduje ve Stavovském divadle režisér věčně mladý Jan Nebeský. V koprodukci se Slovenským národním divadlem připravuje projekt Tvrdohlavost/ť režijní duo SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský). V Pražské křižovatce uvedeme autorskou inscenaci Moc bezmocných na motivy eseje Václava Havla v režii Adély Laštovkové Stodolové.
Balet se vrátí k velkým příběhovým titulům, jako jsou Oněgin, L’Histoire de Manon nebo očekávaná Giselle. U té se choreografie a režie ujme výjimečně Filip Barankiewicz. Významnou událostí bude česká premiéra díla nejslavnějšího českého choreografa Jiřího Kyliána One of a Kind u příležitosti jeho životního jubilea.
Laterna magika pokračuje i v další sezoně mimo Novou scénu, která prochází rekonstrukcí, a nachází nové tvůrčí impulzy v dočasných působištích. Multimediálně-pohybová inscenace Perpetuum Havel v režii Petra Boháče vychází z profesionály dosud neinscenovaného textu Václava Havla a připomene 90 let od jeho narození. Projekt Smrt v Benátkách zkoumá v režii Jakuba Čermáka hranice krásy, obrazu a identity.
Světově uznávaný tenorista mimořádného mezinárodního formátu, charismatický vypravěč a umělec, jehož hlas si podmanil ty nejprestižnější operní domy světa. Uvedení do Síně slávy Národního divadla je vyvrcholením jedné z nejuznávanějších operních uměleckých drah v historii naší první scény. Svou cestu zde zahájil již v roce 1984 jako zasněný Lenskij v Evženu Oněginovi a koktavý Vašek v Prodané nevěstě. Postupem času se stal pro operní publikum synonymem pro absolutní pěvecké mistrovství, obrovskou pracovitost a lidskou noblesu.
Štefan Margita dokázal to, co se podaří jen málokomu – proslavil českou operu po celém světě. Od milánské La Scaly přes londýnskou Covent Garden až po newyorskou Metropolitní operu zářil v rolích, které v jeho podání získaly zcela nový rozměr Celosvětové uznání publika i kritiky mu přinesla zejména jeho interpretace janáčkovských postav – ať už to byl Laca v Její pastorkyni, Kudrjáš v Kátě Kabanové, nebo Luka Kuzmič v opeře Z mrtvého domu. V paměti diváků ale zůstává zapsán také jako skvělý princ Tamino v Kouzelné flétně či Don Ottavio v Donu Giovannim.
Vyvrcholením jeho spolupráce s Národním divadlem je titulní role Dona Buosa v opeře Davida Radoka a Jana Kučery a letošní ztvárnění boha polopravd a ohně Logeho ve Wagnerově Zlatu Rýna, se kterým předtím sklízel ovace po celém světě. Na jeviště vždy přinášel nejen technicky dokonalý a ohebný tenor, ale především neskutečné jevištní charisma a poctivost, se kterou sloužil hudbě. Pro mladší generace kolegů byl a zůstává obrovskou inspirací a vzorem v tom, jak s pokorou zvládat světový úspěch a zároveň neztratit bezprostřední lidskost a lásku k divadlu.
Tanečnice mimořádné muzikálnosti a schopnosti proměňovat hudbu v pohybovou výpověď. Sólistka Baletu ND Nana Nakagawa patří k umělkyním, které si diváka získávají bez okázalých gest. Na jevišti působí jemně a soustředěně, pod touto zdánlivou křehkostí se však skrývá technická jistota a výrazná vnitřní síla. Její tanec se vyznačuje čistotou, přesností a schopností naplnit každý pohyb významem. Během pouhých dvou sezon v Baletu ND na sebe Nana upozornila mimořádnou uměleckou vyzrálostí a schopností obstát v neobyčejně širokém repertoáru. Přesvědčivě vstupuje do romantického světa Sylfidy i choreografických jazyků Jiřího Kyliána, Hanse van Manena, Sharon Eyal, Williama Forsytha nebo Johna Neumeiera.
Herec silného jevištního charismatu, velké imaginace a odzbrojující umělecké pravdivosti. Do Činohry Národního divadla vstoupil v roce 2023 jako rytíř Danceny v inscenaci Nebezpečné známosti a všem divákům okamžitě připomněl jejich ideály mládí, vlastní horoucnost i bolestnou zranitelnost. V Mefistovi Klause Manna předvedl zcela jinou polohu, a to v roli ambiciózního herce Rolfa Bonettiho, který je okouzlující i nebezpečně bezohledný zároveň. Ve Valérii a týdnu divů vytvořil Zdeněk snově křehkého Orlíka, v inscenaci Tři mušketýři a já ztvárnil zase s lehkostí, šarmem a smyslem pro jevištní nadsázku odvážného větroplacha D’Artagnana. Stejně jako rytíř Danceny je Zdeněk zapálený pro svou věc i pro lásku. Třeba tu k divadlu.
Je s ním radost pracovat, protože na jeviště za každých okolností přináší opravdovost a bezprostřední upřímnost.
Tenorista jasného, zářivého tónu, až nakažlivé jevištní energie a milovník italského belcanta. Do souboru Opery Národního divadla vstoupil v sezoně 2022/23 jako interpret mladé generace, který dokáže klasickým hrdinům vdechnout moderní psychologický rozměr a chlapeckou bezprostřednost.
Daniel s naprostou lehkostí střídá polohy od lyrické romantiky až po komediální nadsázku. Na každou roli se dívá dnešníma očima, k partiturám ale přistupuje s obrovskou pokorou a poctivým řemeslem. Spolupráce s ním baví diváky i režiséry pro jeho otevřenost, lidskou upřímnost a chuť riskovat. Daniel je člověk, co pro operu žije a nebojí se pro ni dýchat. Přejeme mu, aby si na našich scénách i v zahraničí uchoval svůj pověstný zápal, stálou svěžest v hlase a těšíme se na všechny další jevištní postavy, které svým zpěvem rozezní.
Patří k výrazným osobnostem mladé generace divadelních tvůrců, kteří přirozeně propojují interpretační, choreografické i režijní myšlení. Jeho pohybový rejstřík sahá od současného tance a street dance až k párové akrobacii a dalším disciplínám nového cirkusu, přičemž i ty nejnáročnější pohybové prvky dokáže na jevišti ztvárnit s mimořádnou lehkostí a elegancí i naprostou technickou precizností. V Národním divadle se poprvé představil před osmi lety jako tanečník a akrobat v operních inscenacích Billy Budd a Láska ke třem pomerančům. Zásadní uměleckou zkušenost mu přinesla spolupráce s australským režisérem a choreografem Darcym Grantem na inscenaci In Our Hands. Zde se prosadil nejen jako mimořádně disponovaný interpret, ale také jako klíčový spolupracovník při náročné choreografické adaptaci inscenace z prostoru Nové scény do Stavovského divadla.
Pro Laternu magiku je Matyáš Ramba mimořádným přínosem, a to nejen pro své interpretační mistrovství, ale především pro tvůrčí uvažování, které vyrůstá z estetiky a techniky nového cirkusu a je bytostně formováno divadelním myšlením.










Sdílet na sociálních sítích