Tosca

O inscenaci

Sbor a Orchestr Státní opery
Kühnův dětský sbor

O drama La Tosca Victoriena Sardoua se Giacomo Puccini zajímal od roku 1889, kdy v něm v Miláně viděl slavnou herečku Sarah Bernhardt. Složitá jednání jeho nakladatele Giulia Ricordiho s Victorienem Sardouem a Pucciniho práce na Manon Lescaut a Bohémě však kompozici Tosky oddálily a skladatel operu dokončil až v roce 1899. Světová premiéra se uskutečnila v římském divadle Teatro Costanzi 14. 1. 1900; měla obrovský úspěch, i když například Gustav Mahler o ní mluvil jako o „mistrovské slátanině“ a ještě hůře se vyjádřil Richard Strauss. Přesto je dnes opera o slavné zpěvačce Tosce, malíři Cavaradossim a policejním šéfovi Scarpiovi, odehrávající se roku 1800 v době napoleonských bojů proti Rakousku v Itálii, jedním z nejhranějších operních titulů.

Výpravu s dramaticky sešikmenými, difúzně nasvícenými malovanými dekoracemi slavného českého scénografa Josefa Svobody z roku 1947 obnovil v červnu 1999 jeho žák a tehdejší ředitel Státní opery Praha Daniel Dvořák. Věrná kopie výpravy, vytvořená ovšem již moderními technologiemi, přispěla k mimořádné popularitě této inscenace. S nadšeným ohlasem byla přijata také při hostování Státní opery Praha v Japonsku se slavnými sopranistkami Marií Guleghinou a Evou Marton v titulní roli (2003) a v Salcburku (2006).