Lazebník sevillský (Il barbiere di Siviglia)

O inscenaci

Sbor Národního divadla
Orchestr Národního divadla

Gioachino Rossini platí už přes dvě stě let za jednoho z nejslavnějších operních skladatelů a je možné, že by tomu tak bylo, i kdyby napsal právě jen Lazebníka sevillského. S jeho vznikem a premiérou jsou spojeny snad všechny možné legendární peripetie, které provázejí nemálo činoherních a operních kusů. Opera musela být napsána rychle, nastudována ještě rychleji, zhudebněna byla již několikrát použitá předloha, premiéru postihl neúspěch a skandál atd. Viděno zpětně a se znalostí osudů jiných děl, jsou to zřejmě nejlepší předpoklady pro následný úspěch. Už čtyři roky po premiéře v římském Teatro Argentino v roce 1816 uvedlo Lazebníka v německém překladu pražské Stavovské divadlo. O premiéru v češtině se tamtéž zasloužil v roce 1825 autor mj. nápěvu české hymny, skladatel a dirigent František Škroup, který později přivedl poprvé na české jeviště mimo jiné také díla Wagnerova. Na repertoár Prozatímního divadla se Lazebník sevillský dostal hned v jeho první sezoně a odtud pak přešel i na jeviště Národního divadla, kde byl až dosud uveden ve více než deseti inscenacích.

Nejnovější inscenace byla svěřena režisérce Magdaleně Švecové, autorce jedné z nejdéle hraných inscenací Prodané nevěsty v historii Národního divadla. Kostýmy navrhla výtvarnice Kateřina Štefková, autorem scény je David Janošek. Hudebního nastudování se s chutí ujal hudební ředitel Opery Národního divadla Jaroslav Kyzlink.