Frankenstein

O inscenaci

„Dovolávám se tvého soucitu, nepohrdej mnou. Vyslechni můj příběh, a až skončím, opusť mě, nebo mě polituj, podle toho, jaký osud si podle tebe zasloužím. Ale vyslechni mě, Frankensteine!“

Ačkoli je první a zároveň nejznámější román Mary W. Shelley z roku 1818 literární klasikou, většina lidí ho má spíše spojený s popkulturními odkazy, filmovými adaptacemi a variacemi zachycujícími především obraz hrozivého monstra, sešitého z všemožných kusů lidských těl a stvořeného šíleným profesorem Frankensteinem. Netvor, monstrum – stvoření, které ambiciózní vědec tajně přivádí k životu ve své laboratoři – nemá v ikonickém hororovém románu Mary Shelley žádné jméno. Okamžitě po svém „zrození“ je netvor svým stvořitelem zavržen jako neúspěšný experiment, od té doby se protlouká životem sám a jediné, po čem touží, je soucit. 

V inscenaci jde především o oživení autorčina originálu, v němž k nám dodnes může promlouvat skrze svůj osobní příběh, nonkonformní život i intelektuální zázemí. Na pozadí románu pulzuje i tehdejší klimatická krize způsobená masivním výbuchem indonéské sopky Tambory v roce 1816, která přinesla dva roky trvající zimu, tzv. malou dobu ledovou. Rok, kdy Mary Shelley napsala svůj román, byl totiž také někdy přezdíván „rokem bez léta“. Vydejte se s námi do polární pustiny či na nehostinné alpské vrcholky, na hororovou exkurzi do lidské duše, na cestu, kde se střetávají zklamaná očekávání a radikální upřímnost.

Fotografie z inscenace: Petr Neubert

Poděkování: Děkujeme Hrdličkovu muzeu člověka za poskytnutí prostor pro natočení filmových záběrů do inscenace. Děkujeme také doc. Mgr. Karlu Černému Ph.D. z Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK, který nám umožnil focení a natáčení v knihovně Ústavu.

UPOZORNĚNÍ: V představení se používá stroboskop a kouřové efekty.