Vážně i nevážně s Bedřichem Smetanou

Prodaná nevěsta 

Bedřich Smetana s libretistou Karlem Sabinou se mistrně vysmáli všem, kdo si „národní operu“ představovali jako idylický obrázek z českého venkova, kde vládnou samé národní ctnosti. Humor Prodanky je přesně ten, který Češi tolik milují, a tak se Smetanova opera, plná ironie, kousavého, občas až cynického vtipu, ale ovšem také něhy a obyčejné radosti ze života, nakonec přece jen stala operou národní v tom nejlepším slova smyslu… Prodaná nevěsta režisérky Alice Nellis si tentokrát dělá legraci i z těch, kteří se již po generace stále znovu a znovu snaží najít klíč jak tuto českou operu oper inscenovat – z operních tvůrců samotných. 

Libuše

Autorem libreta obřadné opery je Josef Wenzig v původním překladu Ervína Špindlera. Námětem k opeře se stala legenda o kněžně Libuši, připomínaná již v Kosmově kronice, ale přejatá hlavně ze zpracování v Rukopisu zelenohorském. Opera byla původně zamýšlena jako korunovační, protože ale ke korunovaci rakouského císaře Františka Josefa I. za českého krále nedošlo, byla poprvé uvedena při slavnostním otevření Národního divadla a poté po ničivém požáru i při jeho znovuotevření 18. listopadu 1883. Libuše to zkrátka neměla lehké...

Dalibor

Dalibor měl premiéru 16. května 1868 v Novoměstském divadle v Praze při příležitosti položení základního kamene Národního divadla. Operu dirigoval sám Bedřich Smetana. Za pozornost stojí, že pro tuto operu o rytíři Daliborovi z Kozojed, tragické postavě českých dějin z dob vlády Vladislava II. Jagelonského, napsal libreto Josef Wenzig v němčině. Pro Smetanu, který potřeboval komponovat na český text, libreto do češtiny přebásnil Ervín Špindler.