Tulipánová horečka: Bejt naživu zkrátka leze do peněz

Pro nás jsou dnes tulipány běžné, do Holandska se ale dostaly z Turecka až roku 1593. Zpočátku nebyl o exotické květiny valný zájem, to se ovšem změnilo na počátku 17. století, kdy začalo docházet ke křížení a panašování jednotlivých barevných forem. Pěstitelé získali vážnost a společenskou prestiž, jenže tulipánových cibulí bylo jen omezené množství. Logicky došlo k růstu jejich ceny. Nejprve stála cibulka pouhý gulden, krátce poté vyletěla na 1000 i více guldenů. I proto byl na ochranu obchodníků zákon, na jehož základě hrozilo za poškození cibulí vězení. Konaly se specializované dražby, na tulipány se specializovali notáři, s květinami se obchodovalo na burzách.

Svého vrcholu horečka dosáhla v letech 1636–1637. Lidé se nezdráhali kvůli nákupu cibulí prodat dům či statek. Pokud v roce 1624 stála jedna cibule vzácné sorty Semper Augustus 1200 guldenů, o rok později to bylo už 3000 guldenů a v roce 1636 dokonce 4600 guldenů – cenu, za níž šlo koupit povoz a dvě klisny i s postrojem. Cibule variety Viceroy vyšla v přepočtu dokonce na 24 vozů s obilím, 8 vepřů, 4 krávy, 4 sudy piva, 1000 liber másla a několik beček sýra. V roce 1637 se objevil případ výměny pivovaru v Utrechtu v hodnotě 30 000 guldenů za tři kusy vzácných cibulí.

Právě v této době ale převýšila nabídka poptávku a ceny tulipánových cibulí začaly prudce klesat. Lidé se logicky dostali do ekonomických problémů, spekulanti neodhadli, kdy je dobré skončit, mnoho obchodníků zbankrotovalo a do potíží se propadlo celé nizozemské hospodářství. Výnosy těch, kteří své zisky investovali včas a lépe, přesahovaly i 1000 %, naopak ztráty těch, kteří pokračovali, dosahovaly i 90 %. Mimochodem – teprve ve 20. století se zjistilo, že efektní panašování tulipánových květů byla vlastně choroba virového původu.

Téma tulipánové horečky propojil známý český teatrolog, anglista a překladatel Pavel Drábek společně s kolegou Joshem Overtonem s postavami a motivy hry Španělský Brabant (De Spaanschen Brabander Jerolimo) od Gerbranda Adriaenszoona Bredera. Tento nizozemský básník a dramatik se narodil v Amsterdamu a prožil zde i celý svůj život (1585–1618). Ve škole se naučil francouzsky, možná i trochu anglicky a latinsky, zabýval se malířstvím, dokonce působil v dílně antverpského malíře Franse Badense (ale žádný z Brederových obrazů se nedochoval). Jediné veřejné postavení, kterého dosáhl, byla funkce vlajkonoše městské gardy. Ve třiatřiceti letech se Bredero propadl na saních do díry v ledu, onemocněl zápalem plic a krátce po zotavení zemřel – v Brederově biografii od nizozemského filologa René van Stipriaana De hartenjager se ovšem spekuluje, že možná z nešťastné lásky spáchal sebevraždu.

Hru De Spaanschen Brabander Jerolimo napsal Bredero okolo roku 1611. Ostře v ní satirizuje společenskou pýchu i předstírání vznešenosti, kritizuje městská opatření proti žebrákům, prostituci a kuplířství, popisuje vykořisťovatelský věřitelský systém a zabývá se groteskními rozdíly mezi zdáním a skutečností. Bredero nepsal bombastickým jazykem a latinskou syntaxí o mytických a biblických tématech jako jeho současníci, spíše hovorovým amsterdamským dialektem vyprávěl o životě na ulici. Jeho texty jsou dokonce často nestrukturovanou sérií scén z každodenního života bez jasné dějové linie.

Hlavní postavou Španělského Brabanta je podvodník Jerolimo, který čeká na jakoukoliv příležitost, aby mohl zpeněžit lidskou důvěřivost. Zdá se, že jeho plánu neunikne nikdo z amsterdamských občanů – prosťáček Robbeknol žijící na ulici, kupci, kteří prodávají všechno možné, držgrešle, co smlouvají o každý pětník, i chudina, které právě ten pětník schází. Jerolimo nepřímo ovlivní i osud dalších postav – obchodníka s chudobou Geerarta, jeho dcery, podnikavé dívky Pecunie, majitelky nevěstince madam Beatrice, která shání možnou partii pro svého poněkud nepraktického syna Tita, nebo nešťastné hrobnice Flory, která je nucena vydávat se za muže. Když starosta s místostarostou přicházejí oznámit nečekané úmrtí nového krále, navazující státní smutek, zvýšení daní a zákaz jakéhokoliv veselí, hazardu i pití alkoholu, vyklíčí v Jerolimově hlavě ďábelský podnikatelský plán – najme Robbeknola jako svého asistenta a rozhodne se zpeněžit amsterdamskou vášeň pro tulipány.

V Česku spíše neznámá hra důmyslně proplétá několik dějových linií – podvodnickou, finanční, vztahovou. Vděčná je ovšem i divácky – ve zřetelné komediální nadsázce rozehrává téma finančních machinací a touhy po rychlém zbohatnutí. Pavel Drábek a Josh Overton Brederovy postavy propojují s konkrétní historickou událostí a ukazují, že touha po astronomickém finančním zúročování a jakémsi „letadlovém byznysu“ tu byla vždy. Kšeftování a spekulování je staré jako lidstvo samo. Splasknutí ekonomické bubliny poté přináší často výrazný ekonomický otřes, chudobu, někdy dokonce změnu politického režimu. Ano, člověk dokázal spekulovat s kdečím – s byty, akciemi, hypotékami, dluhy i s tulipány. A právě tulipánová horečka se v učebnicích ekonomie používá jako ukázkový příklad toho, jak absurdních rozměrů mohou spekulace dosáhnout. Brederův Jerolimo tak není pouze historickou a literární postavou – stále se pohybuje mezi námi, jen na sebe často bere jinou, mnohem sofistikovanější podobu. Protože – jak říká jedna z postav naší hry – „bejt naživu zkrátka leze do peněz!“

Foto: Petr Neubert