Rozhovor s Ivanem Urbanem a Laurou Cazzanigou o baletu Tramvaj do stanice Touha

V prosinci se na jevišti Stavovského divadla dočká premiéry dramatický balet proslulého choreografa Johna Neumeiera Tramvaj do stanice Touha. Toto dílo přijeli do Prahy nastudovat IVAN URBAN a LAURA CAZZANIGA, dva pedagogové, kteří dobře znají Neumeierův rukopis a dokážou tanečníkům předat jeho esenci.

Ivan Urban: Díky takovým dílům rosteme

Jaká je vaše osobní zkušenost s baletem Tramvaj do stanice Touha?
Poprvé jsem se s ním setkal, když jsem tančil postavu Stanleyho Kowalského s Hamburským baletem. Díky této roli jsem jako umělec velmi vyrostl.

Jaké další postavy nebo části příběhu vás zaujaly?
Postavy jsou zde velmi různorodé, o každé z nich bych mohl napsat celou stránku. Výjimečná je pro mě například scéna, v níž jsou na jevišti Blanche s Mitchem a on se ji snaží pochopit. Snaží se odhalit její skutečné emoce. Pak přijde zklamání, které v něm všechny čisté city zabije. To je nadmíru působivý výjev a mnozí z nás se v něm dokážou najít. I další scény jsou náročné a tanečníci musejí být v emočním projevu naprosto upřímní. Tramvaj do stanice Touha se dotýká velkých lidských slabostí – některé mě jako člověka odpuzují. Ale práce na tomto díle mě neodrazuje nikdy, protože choreografie klade na interprety tak vysoké požadavky, že každý umělec se díky těmto rolím posune ve vývoji dál. Jsme svědky dobra a zla, utrápených lidských myslí. Jako ve skutečném životě.

Často se v souvislosti s Tramvají do stanice Touha hovoří o násilí na jevišti. Jak ho vnímáte?
Věřím, že divadlo nám otevírá mysl, spojuje nás, připomíná nám právě prostřednictvím takovýchto významných děl to, čemu se máme vyhýbat. Divadlo je nejlepší lék. Nemáme přijímat nepřijatelné, ačkoli se to bohužel ve světě neustále děje.

John Neumeier je v baletním světě řazen mezi nejlepší vypravěče…
Choreografický jazyk dějových baletů Johna Neumeiera je typický a v tomto duchu vznikla i Tramvaj do stanice Touha. On dokáže u tanečníků dokonale rozvinout herecký talent. Diváci pak vidí příběh, jako by četli knihu. Všechno je velmi jasné. Povedlo se mu z dramatu Tennesseeho Williamse vytvořit jedinečnou jevištní podívanou. Pohybem vyjádřil emoce, zkušenost lidské existence. A to tak přesvědčivě, že vám nezbývá než s naprostou upřímností čelit vlastnímu životu – slabostem, silným stránkám, kráse i složitosti. John Neumeier je výjimečný člověk.

Ivan Urban

pedagog, baletní mistr a inscenátor baletů Johna Neumeiera.

Narodil se v Bělorusku, vzdělání získal na baletní škole v Minsku a poté na škole při Hamburském baletu. V roce 1994 se stal členem Hamburského baletu, v roce 1997 byl povýšen na sólistu a o rok později na prvního sólistu. Tančil hlavní role v mnoha Neumeierových choreografiích.

Foto: Z. Sokol

Laura Cazzaniga: Důležitý je každý detail

Balet Tramvaj do stanice Touha znáte opravdu dobře. Jaký k němu máte vztah?
Pokaždé, když ho s nějakým souborem připravuji, na mě promlouvá úplně nově. Je to živá látka, objevuji v ní stále další vrstvy a nuance. Studuji, pronikám hlouběji a hlouběji. Je to vzrušující. Někdy přijde i John Neumeier a třeba nějakou novou drobnost vymyslí.

Máte oblíbenou scénu nebo postavu?
Pro mě je důležitý každý okamžik. Nemáme slova, jen pohyby a každý detail má své místo – gesto paže, letmý pohled. I ta nejjemnější drobnost hraje roli, charaktery jednotlivých postav se pomalu prokreslují. Silný je třeba okamžik, kdy Blanche v kufru „nachází“ celý svůj život, všechny své vzpomínky… Ale není žádná scéna, na kterou bych se vyloženě těšila ani kterou bych nesnášela.

Jak byste popsala tvůrčí jazyk Johna Neumeiera v tomto baletu?
Pracuji s Johnem skoro třicet pět let, považuji ho za génia. Choreografie je jasně čitelná, příběh zřetelný. Dáváme tanečníkům svobodu, aby se vyjádřili, aby do role vložili část sebe. Stojíme o to, aby inspiraci pro svou postavu nacházeli hluboko ve svém nitru. Jedině tak může být jejich projev pravdivý. Někteří potřebují víc podpořit, aby našli svůj autentický hlas, ale od toho jsme tady my – choreograf a baletní mistři. Vždycky se snažíme, aby tanečníci o příběhu věděli dopředu co nejvíc, aby měli možnost ho pochopit. Učíme je kroky, ale hlavně umění vyprávět ten příběh pohybem.

Některé části Tramvaje do stanice Touha jsou „drsné“, hrdinka Blanche se stává obětí násilí. Jak na takovou výzvu tanečníky připravujete?
Zdá se mi, že John i tuto scénu dokázal ztvárnit velmi citlivě. Každopádně nám záleží na tom, aby byli tanečníci psychicky v pořádku, aby takové výstupy bez potíží zvládli. V tomto smyslu s nimi mluvíme, staráme se, aby jim bylo dobře

Laura Cazzaniga

pedagožka, baletní mistryně a inscenátorka baletů Johna Neumeiera

Narodila se v Itálii, studovala na Académie de Danse Princesse Grace v monackém Monte Carlu a na škole při Hamburském baletu. V roce 1988 se stala členkou tohoto souboru, po pěti letech byla povýšena na sólistku a v roce 1998 na první sólistku. Baletní mistryní je od roku 2008.

Tramvaj do stanice Touha znamená v repertoáru Baletu Národního divadla zásadní milník. Poprvé v historii totiž uvádíme dílo Johna Neumeiera, choreografa světového formátu, který je považován za žijící legendu baletního světa.

Hluboké psychologické drama na motivy stejnojmenné hry Tennesseeho Williamse odehrávající se v dělnické čtvrti jižanského New Orleans sleduje osudy Blanche, její sestry Stelly a švagra Stanleyho a představuje mimořádnou interpretační výzvu i jedinečnou příležitost pro umělecký růst každého z tanečníků. To zajišťuje především nesmírně promyšlená a citlivá Neumeierova režijní práce, která z něj činí jednoho z nejlepších vypravěčů tanečního světa a jež dává jeho dějovým inscenacím osobitý, neopakovatelný punc výjimečnosti.

Balet Tramvaj do stanice Touha s hudbou Sergeje Prokofjeva a Alfreda Schnittkeho měl premiéru v roce 1983 ve Stuttgartském baletu, byl vytvořen pro tehdejší hvězdu souboru, slavnou Márcii Haydée. Jde o mimořádné taneční dílo, které se dotýká samé podstaty lidství.

John Neumeier a Ivan Urban
Foto: Z. Sokol