Odpuštění, nebo odpouštění?

Podzimní číslo Foyer propojuje premiéry Národního divadla s otázkou, která je stejně naléhavá na jevišti jako v životě: co všechno jsme schopni odpustit – a komu? Operní Legenda z Erinu i baletní Liliom ukazují, že cesta k usmíření nebývá přímá a často míří skrze bolest a pochybnosti. A zatímco Laterna magika a Pražské křižovatky otevírají téma stáří a intimity, Činohra nás zavede z Počepic až k Farářovu konci. Foyer zve k přemýšlení i k divadelním zážitkům.

„Jak dlouho nám to odpuštění vydrží?“ ptá se řečnicky Jiří Heřman v profilovém rozhovoru, v němž přibližuje novou operní premiéru Legenda z Erinu. Nevědomky tak poukazuje na skutečnost, že odpuštění je, alespoň v lidském jednání, málokdy akt, ale proces. Možná že by bylo nakonec jazykově přesnější hovořit o odpouštění. Odpuštění je v každém případě téma a osobně se domnívám, že nás všechny čeká velká zkouška. Rusko útočí na Ukrajinu už čtvrtým rokem a otázka míru se ve veřejném diskurzu objevuje stále častěji. Kromě obav o to, jak moc bude takový mír spravedlivý (a co to vůbec je, spravedlivý mír?), budeme muset všichni, každý sám za sebe i jako společnost, vyřešit jednu věc – jak žít s vědomím, že některé věci odpustit nejdou, když zároveň nesmíme dopustit roztočení spirály nenávisti a snad i dalšího násilí.

Také druhá říjnová premiéra nabízí z perspektivy odpuštění zajímavý materiál. Liliom, o němž jsme obšírně psali v minulém čísle, vypráví příběh muže, který v životě neuspěl. Frustraci a zlobu ventiluje násilím, jehož nejsou ušetřeni ani jeho nejbližší. Příběh nekončí smrtí – po ní přichází šance na vykoupení. Liliom má možnost vrátit se za svým dítětem a vykonat pro něj něco dobrého. Duet otce a syna patří k vrcholům díla Johna Neumeiera. A vzbuzuje otázky. Co všechno je možné odpustit? A není nakonec nejtěžší odpustit sám sobě?

Umění nám odpovědi nedává, není to ani jeho poslání. My si ale podobné otázky klást musíme, abychom se jednou k těmto úvahám mohli vrátit a třeba se jimi nechat vést. Jsem zvědavá, jak tentokrát obstojíme.

Číslo je ale samozřejmě věnované hlavně divadlu: Chystaná premiéra Laterny magiky ukáže krásy života v pokročilém věku, kdežto Pražské křižovatky nabídnou autentickou výpověď seniorů o jejich intimním životě. Činohra připravuje dvě listopadové premiéry a jednu z nich, Farářův konec, začala zkoušet přímo v Počepicích, kde se točil stejnojmenný film. A nechybí ani fejeton, v němž se tentokrát Marie Iljašenko nechala inspirovat poetickým obrazem z baletu Liliom, darované hvězdy z nebe.

Milé čtenářky, milí čtenáři, krásné chvíle při čtení Foyer přeje

Jana B. Hniličková

Sdílet na sociálních sítích

Mohlo by vás zajímat