Romeo a Julie v ohlasu renomované taneční kritičky 

Není to poprvé, co soubor Baletu Národního divadla v Praze přinesl na scénu dílo Johna Cranka. Před Romeem a Julií se na repertoáru objevil Oněgin, Labutí jezero a Zkrocení zlé ženy. (…) Crankovo legendární umění vyprávět příběhy tancem dosud neztratilo svou výjimečnost. Cranko kombinuje tragédii s komedií, drama s humorem a jeho technicky náročné choreografie vyžadují od interpretů přesnost. 

Soubor Baletu Národního je mnohočlenný, a tak měl Filip Barankiewicz možnost vzdorovat nekonečné pandemii koronaviru a nahrazovat sólisty, kteří onemocněli. Na první premiéře například nečekaně vystoupila Ayaka Fujii a zatančila si Julii po boku Paula Irmatova, Romea z původně plánovaného prvního obsazení. Fujii pochází z japonské Ósaky a členkou Baletu ND se stala v roce 2017. Interpretovala řadu klasických rolí zdejšího repertoáru a v roce 2021 dosáhla na post první sólistky. Disponuje velmi dobrými technickými dovednostmi a obzvláště esteticky působí její nohy a nárty. Nicméně rozdílné emoční polohy, v nichž se Julie ocitá, nedokázala tato tanečnice vždy přesvědčivě zachytit. Její partnerské propojení s Romeem však bylo intenzivní a vyvrcholilo ve strhující poslední scéně. Paul Irmatov absolvoval taneční akademii v Mnichově pod vedením Jana Broeckxe a přišel do Národního divadla v roce 2018. V roce 2021 se stal demisólistou a po veleúspěšném vystoupení v roli Romea na zmiňované premiéře získal rovnou pozici prvního sólisty. Roli ztvárnil přesvědčivě, jeho nevinný zamilovaný Romeo se proměňoval z přidrzlého rošťáka pobíhajícího s partou kamarádů ve zmučenou duši plnou žalu a výčitek.  

Na druhé premiéře se v roli Romea a Julie představili Ital Federico Ievoli a Moldavanka Irina Burduja. Té se podařilo zachytit naivitu a prostotu mladé dívky, která se poprvé bezhlavě zamiluje. Oba interpreti předvedli spolehlivý, technicky vyzrálý výkon a zejména při balkonovém pas des deux ztělesnili význam Shakespearových slov – hravou spontánnost. Je třeba říct, že Crankovu složitou choreografii s řadou komplikovaných zvedaček zvládla obě obsazení na jedničku.

Romeo by samozřejmě nebyl Romeem bez svých společníků Merkucia a Benvolia, které v obou představeních ztvárnili Matěj Šust a Giacomo De Leidi (v tomto pořadí). Šust, jenž se vizáží i projevem neuvěřitelně podobá Stevenu McRaemu z Královského baletu v Londýně, se na jevišti pohyboval jako ryba ve vodě a svou postavu vystavěl impozantně. Jeho bodrý Merkucio byl úžasně přátelský a loajální. A těch obtížných skoků, které Cranko do této role vložil! Matěj Šust tančil s chutí a na každém kroku přinášel divákům potěšení. A také on byl po první premiéře povýšen na prvního sólistu. V méně významné roli Benvolia sebevědomě vystoupil sborista Giacomo De Leidi, který v prvním jednání v rámci namáhavého pas de trois dobře zvládl piruety ve vzduchu.  

Cranko vynikal i tím, že dokázal vytvářet poutavé hromadné scény, v nichž si sboristé přišli na své. Tyto výjevy v Romeovi a Julii přispívaly k rozvíjení děje – zaujala například scéna na tržišti, kde se znesvářené rodiny odmítají smířit a nakonec se u jídla strhne bitka. Skvělé jsou energické šermířské souboje mezi pohotovými soupeři či bujarý karneval, na němž panuje pospolitost a vřelá zábava a který je velkolepě završen nezapomenutelným příchodem Krále karnevalu (Johna Powerse) s doprovodem. Takovými scénami Cranko diváky zahřeje a vzbudí v nich pocit bezpečí, aby záhy zmrazil atmosféru smrtí Merkucia a později Tybalta, kterého zdařile ztvárnili Paul Tudor Moldoveanu a Sami Gossart.  

Slavnou a na mnoha místech jímavou hudbu Sergeje Prokofjeva famózně interpretoval Orchestr Státní opery pod taktovkou Václava Zahradníka. Soubor Baletu Národního divadla byl ve vrcholné formě, taneční výkony byly na vysoké úrovni.  

Jen další důkaz toho, že Crankovo dílo nikdy nezklame!