Biografie
Filip Barankiewicz se narodil ve Varšavě, kde v roce 1986 začal navštěvovat Státní baletní školu Státní baletní škole Romana Turczynowicze. V roce 1991 obdržel medaili Václava Nižinského a v roce 1995 v Polsku zvítězil v Národní baletní soutěži. Na Akademii klasického tance v Monte Carlu získal stipendium od Nadace Rudolfa Nurejeva a studoval zde do roku 1996. Jeho kariéra byla pestrá a výrazná – byl přední osobností interpretační světové špičky, získal renomé jako hostující kouč v prestižních divadelních domech po celém světě a dnes je vyhledávaným baletním mistrem. S mnoha soubory nastudoval choreografie Johna Cranka (Estonský národní balet, Korejský národní balet, Národní divadlo ve Varšavě, Santiagský balet v Chile, Bavorský státní balet, Švédský královský balet, Norský národní balet, Finský národní balet, Kanadský národní balet, Městský balet Miami…).
V roce 2025 obdržel prestižní cenu Perły Tańca – nejvyšší polské ocenění udělované tanečníkům za celoživotní přínos baletnímu umění – a ve stejném roce zasedl v porotě polské národní baletní soutěže Młody Tancerz Roku, jejíž finále vysílala veřejnoprávní televizní stanice TVP Kultura.
Od sezony 2017–2018 je uměleckým ředitelem Baletu Národního divadla.
Osmnáct sezon působil jako tanečník ve Stuttgartském baletu a během úspěšné kariéry získal neocenitelné zkušenosti, nejprve jako první sólista a později jako baletní mistr a kouč. Bedlivě sleduje globální trendy, má široký přehled o mezinárodním kontextu a podporuje pestrou rozmanitost. Jako umělecký ředitel považuje za důležité, aby tanečníci naplno rozvíjeli svůj potenciál a na jevišti dosahovali nejvyšší možné úrovně. Repertoár souboru je velmi náročný a interpretační dovednosti tanečníků vynikající.
Od roku 2017 rozšířil Filip Barankiewicz repertoár o pětadvacet nových premiér.
Následující inscenace představují zásadní přínos ke světovému baletnímu odkazu a pocházejí z dílny předních světových choreografů.: L’Histoire de Manon Kennetha MacMillana, Labutí jezero, Oněgin, Romeo a Julie Johna Cranka, Spící krasavice Márcii Haydée, Marná opatrnost Fredericka Ashtona, La Sylphide Johana Kobborga, Serenade George Balanchina, Svěcení jara Glena Tetleyho, Kafka: Proces Maura Bigonzettiho, Tramvaj do stanice Touha Johna Neumeiera, Leonce & Lena Christiana Spucka, Popelka Jeana-Christopha Maillota, Coppélie Ronalda Hynda, Louskáček – Vánoční příběh Youri Vàmose, dále několik choreografií Jiřího Kyliána – Žalmová symfonie, Petite Mort, Bella Figura, Gods and Dogs, Sechs Tänze, Williama Forsytha – The Second Detail, Edwarda Cluga – Handman, Wayne McGregora – EdenǀEden, Krzysztofa Pastora – Moving Room, Hanse van Manena – Frank Bridge Variation, Sarcasmen, Sharon Eyal – Bill a Marca Goeckeho – Fly Paper Bird.
Vznikla také díla nová, která byla uvedena ve světové premiéře: Slunečník, Měsíčník a Větrník – Viktor Konvalinka, Holo Harmonies a Šeherezáda – Mauro Bigonzetti, Aspects – Katarzyna Kozielska, Dumka – Ondřej Vinklát, Perfect Example, ... And How Is Your Life? – Andrej Kajdanovskij, Separate Knots – Emanuel Gat, Prelude und Liebestod – Cayetano Soto, Dos Soles Solos – Alejandro Cerrudo, Puppet – Douglas Lee, Artza, Katastrof – Eyal Dadon, Bohemian Gravity – Yemi A.D.
Mimo jiné podporoval kulturní výměny mezi předními tanečními soubory, jako je Korejský národní balet a izraelská taneční skupina SOL Dance Company.
Kromě spolupráce se zavedenými choreografy podporuje i původní kreativní počiny, věnuje se hledání nových tvůrčích sil. Tanečníkům poskytuje příležitost k tomu, aby rozvíjeli vlastní dovednosti, fantazii a podíleli se na procesu tvorby během příprav inscenací vznikajících přímo pro náš soubor. Tímto svým závazkem podněcuje kreativitu, kultivuje živé a progresivní prostředí, v němž umělecký projev roste a vyvíjí se.
Filip Barankiewicz rozvíjí mezinárodní spolupráci a posiluje postavení souboru na světové scéně. Důkazem toho jsou turné Baletu Národního divadla do Finska, Číny, Koreje, Kazachstánu, Španělska, Itálie, Ománu, Hongkongu, Německa, Izraele, Kuby a Kostariky.
