Pohybová báseň pohledem médií 

Na Nové scéně Národního divadla se 10. a 11. listopadu konala premiéra Laterny magiky Krajina těla, inscenace, kterou její autoři definují jako vizuálně pohybovou báseň či galerii tělesnosti. Jde o další projekt spojující několik žánrů a svou formou je – navzdory tomu, že na jevišti jsou neustále přítomní performeři – bližší výtvarné instalaci než divadelní inscenaci. Ačkoli je velmi vizuálně rozkošatělá a v jistém smyslu diváka zahltí dojmy i tušenými asociacemi, pokud se ponoříme o něco hlouběji do její historie, najdeme tu ale mnoho souvislostí s tvorbou první generace Laterny magiky. Laterna se vrací ke svým kořenům

Deset účinkujících zkoumá možnosti lidského těla z různých pohledů – baletu, pozemní i vzdušné akrobacie, kontorsionistiky, breakdance, pantomimy i fyzického divadla. […] Vizvárymu se daří jednotlivé výstupy propojit do organického celku pohybové básně, která plyne v příjemném tempu i návaznosti a diváky inspiruje k myšlenkám o možnostech, hranicích i kráse lidského těla. A to bez ohledu na věk.  

Jak název naznačuje, ve středu pozornosti je v tomto projektu tělo, které je díky imaginaci a akcentům na jeho detaily připodobněné ke krajině. Děje se tak prostřednictvím jedenácti LED obrazovek různých velikostí. […] Svět už dávno nesledujeme jen skrze jeden celistvý prvek. Naše vnímání je roztříštěné víc než kdy dřív. Tvoří ho malé obrazovky našich smartphonů, tabletů, notebooků, televizních obrazovek – mnohdy v různé kombinaci zároveň. Opuštění tradičního laternovského principu (promítání na velké plátno) možná vzbudí u některých diváků zneklidnění, ale v tom je pravá podstata – inovovat a experimentovat.