Splněný avignonský sen

Vůně čerstvě upečených croissantů, bzučení cikád a příjemný přímořský vítr v zádech. I tak by se dala ve zkratce popsat atmosféra Provence na začátku července. V případě Avignonu je ale potřeba k této řadě přidat ještě jedno podstatné slovo – divadlo. Opojnou a nezaměnitelnou atmosféru historických ulic města vytvářejí v období festivalu zpěváci, herci, tanečníci, chůdaři, akrobati, recitátoři a mnozí další umělci, kteří sem letos přivezli na 1800 divadelních produkcí. A mezi ně patří i Národní divadlo.

Název české první scény v anglickém překladu je po vstupu do historického centra onoho provensálského města nepřehlédnutelný. Důvod je jednoduchý. Účinkování v Off programu, nebo-li neoficiální přehlídce festivalu, s sebou nenese pouze odehrání samotných představení, ale i účast na takzvaném plakátování. Diváků je hodně, ale inscenací rovněž. Off program tedy souborům dává s vylepováním plakátů stejnou startovní pozici. Ovšem, slovo vylepování je zde použito nepřesně. Avignonský festival klade velký důraz na ekologii, tudíž soubory nesmějí po­užívat lepidlo ani lepenky. V předvečer zahájení festivalu se tak do historického centra produkce přesouvají se svými propagačními materiály, v jejichž rozích jsou přivázané provázky. Nesmí jim chybět ani odhodláni připevnit svůj plakát na co možná nejviditelnější místo. Pro ty z vás, které zajímá, jak v této nepsané soutěži obstála produkce Laterny magiky, může autorka tohoto článku své kolegy pochválit. Jediný okap, mříž či strom nezůstaly bez Perpetuum Havel.

Inscenace, v jejímž názvu je ukryto i jméno autora předlohy, měla světovou premiéru 4. července v divadle Château de Saint-Chamand. Jedna ze scén legendárního divadla La Manufacture se celkem osmkrát, až do 20. července, stala domovem pro dílo pojednávající o třech dnech v životě politického vězně. Nonverbální pojetí jako by tamní diváky vybízelo k o to větší diskusi a vzájemnému sdílení pocitů po představení. „Mluvil jsem s diváky po jednotlivých reprízách, dává to všem smysl. O to jde. Moc jsme chtěli, aby ta věc komunikovala, aby byla živá. Jsem překvapený, jak moc zde znají Václava Havla. Mladí i starší. Všichni, s kým se bavím, každý ho zná a váží si jeho práce. Za to jsem moc rád,“ říká performer Roman Zotov-Mikshin, jehož jevištní výkon byl vyzdvihován napříč téměř desítkou recenzí.

„S mimořádnou přesností plní náročnou pohybovou partituru, jež diváka strhává do chaosu nervózního neklidu. Pohybuje se roboticky, opakuje stále stejné drobné úkony, zaujímá nepřirozené postoje a propadá nekontrolovaným křečím. Tím až na hranici studu obnažuje postupnou ztrátu vlastní lidskosti,“ píše redaktor Christophe Candoni pro server sceneweb.fr. Francouzská kritika neopomněla ocenit ani režii Petra Boháče, kterou francouzský server Madinin'Art označuje za „naprosto bezchybnou, čistou a přesnou jako ostří gilotiny“.

Odkaz Václava Havla byl v Avignonu uctěn i dalším způsobem. České centrum v Paříži zde letos u příležitosti devadesátého výročí Havlova narození iniciovalo vznik nové mezinárodní Ceny Václava Havla. Jejím prvním laureátem se stal ukrajinský dramatik Viktor Kyrylov, kterého porota ocenila za spojení výrazného uměleckého talentu s odvahou otevírat témata svobody a útlaku. Předsedou sedmičlenné mezinárodní poroty byl generální ředitel Národního divadla Jan Burian, který spolu s ředitelkou Českého centra v Paříži Radkou Ondráčkovou cenu předal. Právě otázky svobody, útlaku a politické perzekuce spojovaly oba avignonské projekty spojené s Havlovým jménem.

V závěru festivalu, kdy produkce musela plakáty z okapů a stromů zase sundat, si Perpetuum Havel odváželo nejen téměř desítku pochvalných recenzí, ale také potvrzení, že dokázalo otevřít diskusi o tématu, které může z pohledu demokratického světa působit jako minulost, zatímco v mnoha částech světa, i relativně nedaleko od našich hranic, zůstává bolestně aktuální.

České publikum bude moci Perpetuum Havel poprvé vidět 10. a 11. září v Paláci Akropolis.