Orangutani musejí hořet!

Další inscenace Laterny magiky – Poe – má za sebou úspěšnou premiéru. Její specifickou atmosféru z velké části utváří scéna a kostýmy, jejichž autorkou je výtvarnice Eva Jiřikovská, které jsme v souvislosti s inscenací Poe položili několik otázek.

Je v tvorbě E. A. Poea dostatek inspirace pro její ztvárnění na jevišti? Co konkrétně inspirovalo vás?

Poe v sobě mísí všechny zákoutí naší démonizované duše a zároveň lyrizuje naše charaktery, čistotu a krásu. Popisuje barvitě svoje představy, tak silně emocionálně zabarvuje fyziognomii veškerého duchovna, jako rozbujelého organična. Vytváří dílo. My se jen pohybujeme na tenké krustičce jeho geniality a snažíme se ji nerozbít. Jeho svět je mimozemský. Každé slovo, které použije, je inspirující.

Scéna k inscenaci Poe působí zdánlivě jednoduše – dvě řady zužujících se bočních portálů, jejichž spodní polovina je zasklená a průhledná. Proč jste zvolila tuto variantu a nešla cestou větší popisnosti, nebo dokonce dobového realismu?

Jsme ve 21. století. Snažím se použít prostředky, které jsou nám blízké. Žijeme v době plastové, tedy komnaty, zákoutí, paláce, vytvářím jednoduchým účinkem opakujících se segmentů, které jsou ve spodní části prosklené – plexi rámy. Samy o sobě tak správným nasvícením vytváří pomyslný Pepper’s Ghost Effect. Tanečníci se v nich odráží více než dvakrát. Samotné stěny jsou potaženy lesklým baletizolem, aby se zrcadlení ještě násobilo. Naopak – kyvadlo jde proti té plastové „kráse“, tam bylo potřeba ponechat jiskrný kov řezající paprskem. Cestu kyvadla Ivan Acher hodně korigoval. Jeho potřeba využít kyvadlo zároveň jako hudební nástroj byla velkolepá. Této potřebě se vše podřídilo.

Zásadní jsou u Poea kostýmy. Opět se odkláníte od realismu. Jaké vaše kostýmy vlastně jsou a čím přispívají vizuálním kvalitám inscenace?

Poe popisuje bizarnost dvořanů a opulenci postav. To bylo pro mě jasné zadání. Tak jako od režisérky Lenky Vagnerové. Ta se svojí energizující osobností přibližuje Poeově genialitě, tak jako samotný Pan skladatel Ivan Acher. Jeho hudba třpytivě rámuje veškeré choreografie, pohyb kyvadla i zpěv Terezy Marečkové. Orangutani musejí hořet! A to nám pompony na kostýmu, doufám, dostatečně zaručují…

Kostýmní návrhy Evy Jiřikovské k inscenaci Poe

Nakolik důležitá byla pro vás práce s materiály a které jste pro kostýmy použila?

Plastový svět. Jsme jím opravdu obalení. Poslední dobou mám potřebu ve své práci na tento problém neustále poukazovat. Proto k lesklému baletizolu přidávám umělé materiály. Lesklé koženky, těla jsou vycpaná dutým vláknem, orangutani sjednoceni zcela plastovou oranžovou atd. Kostýmy dvořanů na přehlídce jsou některé z latexu, havraní křídla z černých gumových rukavic. Rekvizity jsou současné, také plastové, a povětšinou vydávají šílené zvuky.

Který kostým bylo nejnáročnější vymyslet a který vytvořit?

Děkuji z celého srdce krejčovským dílnám Národního divadla. Zmiňovaní orangutani nám dali opravdu zabrat. Jejich zpracování trvalo dlouhé hodiny. Najít materiál, který by správně vlál, bylo nejdůležitějším úkolem pro mě. Tak jako zduřelá těla dalších postav, která jsou vymyšlená podle barvitého Poeova popisu: osoba oděna do rakve, rakev je nová, pěkná, vyřezány otvory pro ruce. Nebo: vodnatá postava podobná sudu piva, ústa od ucha pravého k levému.

Čím vás práce na inscenaci Poe obohatila? Co jste se při ní naučila a co si odnesete do další práce jako novou zkušenost?

Setkání s Lenkou Vagnerovou je pro mě novou obohacující pracovní rovinou. Lenka je živel, skutečná osobnost. Naše práce se již protnula při opeře Sternenhoch, ale tady to bylo v mnohem větší rovině tvořivosti, energii ducha. S Ivánkem je radost! Ten mě Lence doporučil. Jsem mu za to vděčná. Jeho humor je vesmírný! A tak jsem se během těch dlouhých měsíců mohla dobíjet a radovat se z toho, co vzniká. Zkušenost narůstá s každou novou inscenací. Děkuji za to, že můžu tuto práci žít.