Inscenace Poe: Oproti literatuře pracujeme při budování atmosféry našeho díla s hudbou  

Lenka Vagnerová ve spolupráci s bezvadným tvůrčím týmem tanečníků a s dvojicí hudebníků-herců stvořila nádherné choreografie i za pomoci technických vymožeností (dle mého názoru nikde neviděných a nevídaných). Musím se prostě sakra smekat, abych je inspiroval a nabíjel energií. Naživo budeme používat mírně bizarní nástroje, jako je zpívající kanadská pila, niněra a ke slovu se možná dostane i viola v pozici violancella (to není překlep). Nástrojové obsazení hudby nahrané ve studiu je složené především z různě preparovaných nástrojů – pianin, violoncell, houslí, ale také blan velkých bubnů a žesťových klastrů i sólových artikulačních vymožeností těchto nástrojů. Další velká oblast hudby je připravena pomocí temně elektronických mašin a je servírována nejen klasicky, ale i z různě umístěných reproduktorů zabudovaných ve scénografii; místo bych nerad prozrazoval, abych zachoval pro diváky překvapení. Vlastně i pro nás, protože zatím ještě nevíme, zda bude tento systém fungovat – například houpající se zdroj zvuku se nedá jen tak nasimulovat bez postavené scény. V několika obrazech je aplikována další dobrodružná paráda a to, že se hudba nebo její doplňky tvoří přímo ze zvuků nasbíraných na hrací ploše.  

Žánrově se (dá se říci) pohybujeme především na poli soudobé hudby, ke slyšení budou ale i námořnické šramly, menuet, lyrické sférické průlety pian, barokní vánek a tvrdá taneční elektronika, ovšem v trošku neskočných lichých rytmech. Tahle práce je pro mě přes svou náročnost opravdovým potěšením, a když máme v týmu Michala Kříže na světelnou péči o naše obrazy a Evičku Svobodovou-Hamouzovou jako moji jistotu zvukařské extratřídy, jsem v dobrých rukách a snad všechno dotáhneme do konce tak, aby byl (býval) i Edgar spokojen. 

Naše inscenace Poe je velkou výzvou, ohledně hudby jednou z největších, jakou jsem zažil. Spektrum jeho vypravěčsky mistrných literárních klenotů zdaleka není jen temné hororové království. Má spoustu vtipných textů, od hloubavě filozofických přes vizionářské až po ekologické. Nádherná je jeho esejistická tvorba i poezie. A všechno jsou to bezezbytku špičkové práce ve svých žánrech. Náš základní rámec tvoří několik povídek, které ale prošpikováváme příběhovými liniemi a obrazy z ostatních textů. Všudypřítomné jsou odkazy na jeho poezii, a to nejen v textech písní v podání Terezy Marečkové a Vladimíra Javorského, ale také jako vypravěčský komentář. 

Hudba, která má s takovou předlohou udržet krok, musí být složena z velice přesně dávkovaného silného koření a kuchařské matérie ve velkém žánrovém rozpětí. Navíc takový dramaturgický přístup klade velký nárok na hudební složku, aby zpřesňovala a byla energeticky aspoň tak vydatná jako obrazy, které naplňuje.