Nepromeškejte tituly, které znovu uvidíte až za dlouho 

Divadlo má v popisu práce aktivizovat, vytrhávat z banálního života a klást otázky. Přinutit člověka někam jít a něco zažít na vlastní kůži. Je to koncipované setkání, je to rituál a zázrak nepředvídatelného okamžiku. Současná pražská divadelní mapa však takový zážitek v podstatě znemožňuje, jelikož se divoce rozrostla. Každý herec hraje v několika divadlech a vyprázdnily se pojmy jako soubor nebo souborovost. Divadla si proto dřív nebo později budou muset klást otázku po smyslu a efektivnosti zdejšího systému. 

Odpovědí na ni může být blokové hraní, které od  sezony 2021/2022 spouští Činohra Národního divadla. Blokové hraní má své ekonomické, logistické, environmentální, ale samozřejmě i umělecké výhody. Stávající trh funguje tak, že se konkrétní titul hraje co čtrnáct dní. Nabídka je pestrá a divák si z ní může vybírat. Jenže nakonec se v ní paradoxně neorientuje a hlavně – když ví, že se na cokoli může jít podívat kdykoli, protože se to bude hrát několik dalších let každý měsíc dvakrát, nejde nakonec nikam, protože návštěvu vždy odloží.

V systému, který nabídne představení jedné hry několikrát po sobě, předpokládáme, že divák se přizpůsobí nabídce přehledně uvádějící, že nějaká hra se hraje jen dočasně a následně třeba až za čtyři měsíce. Blokové hraní navíc divákům nabídne kvalitnější produkci, protože herci v něm mohou skokově růst, mají-li příležitost si hru zahrát kupříkladu třikrát za sebou, a inscenaci tak rozvíjet.  

Blokové hraní je vlastně sen každého divadelníka. Ten začíná hned v září tohoto roku na všech scénách ND blokovým uvedením inscenací Kytice, Oběd u Wittgensteina, Křehkosti, tvé jméno je žena, Misantrop a Král Oidipús. Nepromeškejte tituly, které znovu uvidíte až za dlouho nebo které již poté neuvidíte, protože v rámci svého letošního podzimního bloku jdou do derniéry.