Národní divadlo znovuotevřelo nitro Fausta

Padá mlha, padá chlad
světlo dolů steklo.
Padá rosa, chce se spát
vše se rozuteklo.

Po třech a půl letech od premiéry jsme znovuotevřeli nitro Fausta. Týden před derniérou proběhlo jeho zaznamenání do filmové podoby. Jednotlivé přísady, spalující nasazení, červi, láska i hniloba, ponořené týden ve Stavovském divadle dávaly vzniknout nové, ale umělé bytosti. Bytosti z popela naší inscenace. Loutkové dřevěné kulisy, zlaté overaly, špína i točna. Vše je zaznamenáno. Celý jeden den jsme se snažili zachytit, jak vznikne Homunkulus. A vznikl. Dotáhly se inscenační sny a byla pěna a také, bez ohledu na velikost divadla, se konečně Faust mohl dívat na sebe v kempingové televizi. Samo peklo nad námi drželo ochrannou ruku, jinak si nedokážu představit, jak to, že se nám „zázračně“ vyhnuly všechny koronavirové zásahy do našeho okolí. Pach minulosti neustále stvrzuje závěrečný sbor, který, zdá se, celé dva roky lockdownů cvičil tuhle árii a Markétka byla boží. Bylo to takové předvánoční. Těšili jsme se, že přijde, že budou dárky. A taky že jo, voněly sírou: poslední večer po tom šíleném týdnu, sobotní derniéra, a na konci představení, na jeho konci, se zkázou všeho, vysvobozením z objetí temnýma Mefistofelovýma silama povstal halasný potlesk vyprodaného divadla ve stoje. Najednou to snad bylo ubohému člověku i líto.
V pondělí v devět ráno odvezli kamion ze Stavovského divadla na vrakoviště v Kyjích a během týdne, v čase mezi čtvrtou a pátou ráno, v čase nejpříznačnějším, jej slisují do malé železné krychle. Pak už jen advent, Vánoce, Nový rok, konec sezony. Podivuhodné prázdno. A vzpomínka kdesi ve střižně. To aby další generace mohly říct: „Tak to my to určitě uděláme mnohem líp.“
Děkuju všem, kteří u téhle obrovské věci byli. U téhle obrovské jízdy.

Než bude záznam sestříhán a uveden na našem webu, doporučuji promrhat čas záznamem happeningu Faust Komplet Faust. To jsme jednu horkou noc na konci sezony 2018/2019 s přáteli na náměstí Václava Havla přečetli kompletního Goethova Fausta. Trvalo to dvanáct hodin. Od šesti večer do šesti ráno. Vznikla svérázná audiokniha na pomezí dokumentu a šílenství.
Nebo si poslechněte podcast K jádru věci o inscenaci.