Musica non grata: Jak vznikl fragment Zemlinského Malvy

Ve dnech 8.–10. října 2021 proběhne festival Zemlinsky 150, v rámci něhož se můžete těšit na sérii koncertů, světovou premiéru Zemlinského nedokončené opery Malva a na řadu odborných přednášek, kterých se ujme i u nás známý anglický muzikolog a dirigent ANTONY BEAUMONT. Ten pro projekt Musica non grata dokončil Zemlinského operu Malva a jeho zasvěcené vyprávění o tomto zcela neznámém díle zveřejňujeme jako pozvánku na festival. 

Fragment opery Malva v instrumentaci Antonyho Beaumonta bude ve světové premiéře uveden ve Státní opeře 10. října 2021. 

JAK VZNIKL FRAGMENT ZEMLINSKÉHO MALVY  
Antony Beaumont

Jako syn z rodiny spisovatelů a vydavatelů se Alexander Zemlinsky (1871–1942) již v mládí naučil hledat po knihkupectvích, v knihovnách i v literárních časopisech texty vhodné ke zhudebnění. Kolem knižních novinek se také často točíval hovor ve vídeňských kavárnách, kde se Zemlinsky setkával s místními intelektuály a umělci. Proto není překvapivé, že prakticky všechna Zemlinského operní díla vycházejí z literárních předloh autorů tak rozdílných, jako je Herodotos, André Gide, Hans Christian Andersen nebo Oscar Wilde.  

S libretem jeho první opery – Sarema – pomohl Zemlinskému jeho otec. Text pro jeho druhou operu Es war einmal… z roku 1898 zase poskytl Maximilian Singer, mladý učitel přírodopisu v Lokti, se kterým Zemlinského seznámil jeho učitel kompozice, Johann Nepomuk Fuchs. Partitura díla zaujala Gustava Mahlera, který 22. ledna 1900 ve vídeňské Dvorní opeře osobně dirigoval jeho světovou premiéru. Úspěch u kritiky a série dvanácti repríz „katapultovala“ Zemlinského – snad příliš brzy – na vrchol vídeňské hudební scény.  

Přesně v této chvíli se však od něj štěstí odvrátilo. Za přislíbené podpory Mahlera se Zemlinsky pustil do kompozice tanečního dramatu Der Triumph der Zeit na scénář Huga von Hofmannsthala. Mahler, který však o balet – mírně řečeno – neměl valný zájem, dílem pohrdl a prohlásil, že jej na scéně nelze provést. Ukřivděný Hofmannsthal se ohradil, že Mahler zřejmě postrádá dostatek představivosti, a na obranu baletu na soukromé akci konané 7. listopadu 1901 vehementně vystoupila rovněž Zemlinského žačka Alma Schindler. Ta v té době prožívala vášnivý románek se svým učitelem, nicméně právě toho večera si jí Mahler všiml. Za pár týdnů oznámili zásnuby a krátce nato, 9. března 1902, se konala svatba.  

Povídka Malva ruského spisovatele Maxima Gorkého vyšla tiskem v roce 1897. Německý překlad Clary Brauner následoval na podzim roku 1901. Zemlinsky, který rezignoval na snahu uvést svůj balet, požádal spisovatele Ernsta Hutschenreitera, zda by příběh nemohl upravit pro operní provedení. „Námět je obtížně postihnutelný, ale překrásný,“ řekl svému švagrovi Arnoldu Schönbergovi, když vychvaloval mladistvé nadšení svého libretisty, který – jak Schönberga ujistil – nebyl „žádný kavárenský povaleč“. I v tomto případě se Zemlinsky spoléhal na schválení Gustavem Mahlerem. Tomu však jen těžko mohla uniknout spojitost mezi příběhem Malvy a jeho vlastní životní situací: starší muž soupeří s mladším o lásku rozmarné ženy. Námět putoval do šuplíku dříve, než Zemlinsky vůbec začal uvažovat o hudbě.  

Později v roce 1903 Mahler nepříliš nadšeně schválil Zemlinského operu Der Traumgörge, jejíž libretista Leo Feld čerpal z předloh sahajících od Heinricha Heineho až po Hermanna Sudermanna. Zemlinsky dokončil svoji překrásnou partituru v roce 1906. Party byly rozepsány a vytištěny, zpěváci nastudovali role a na 4. října 1907 byla naplánována premiéra. Ale pak, koncem srpna, Gustav Mahler rezignoval a jeho nástupce Felix Weingartner premiéru zrušil. A tak se za jednou slavnou kapitolou v dějinách vídeňské opery nadobro zavřela opona.  

Zemlinsky zůstal ve Vídni ještě další čtyři roky. V roce 1909 zde dokončil zde svoji čtvrtou operu, Šaty dělají člověka / Kleider machen Leute, jejíž libreto rovněž napsal Leo Feld. Zemlinského kariéra byla v tu chvíli blízko samotného dna. Jeden z reportérů, který s ním tehdy na podzim pořídil rozhovor, dokonce poznamenal, že v Zemlinského vystupování „jistý pesimismus“ nadobro „ustoupil rezignaci“. Premiéra Kleider machen Leute se v prosinci 1910 dočkala úspěchu u kritiky, avšak jen a pouze u ní. V létě 1911 se  proto Zemlinsky vypravil do Prahy, kde se měl stát hudebním ředitelem Nového německého divadla, a napsat tak další kapitolu své kariéry. 

Krátce po příjezdu do Prahy, 12. června 1912, Zemlinskému zemřela matka. O rok dříve se společně se svojí dcerou Mathilde, Mathildým manželem Arnoldem Schönbergem a jejich dvěma malými dětmi přestěhovala do Berlína. Od chvíle, kdy opustila Vídeň, její vztahy se synem ochably. Mathilde smrt matky tak zasáhla, že se nervově zhroutila a Schönberg, který sám rozhodně neměl peněz nazbyt, pro ni musel zaplatit pobyt u moře, aby znovu nabyla sil. Po pohřbu se proto obě rodiny vydaly do Carlshagenu na ostrově Uznojem v Baltickém moři, kam dorazily 8. července.  

Byla to idylická končina. Dlouhé písčité pláže, pestré rybářské čluny, do nekonečna se prostírající obloha a moře. Bylo teplo a slunce svítilo, ale atmosféra ve vile nazvané – jakoby s jistou ironií – „Concordia“ – byla napjatá. Zemlinského i děti sžíral pocit viny, hádky nebyly ničím neobvyklým, a když 7. srpna Schönberg odjel se svojí rodinou na sousední Rujánu, on a Zemlinsky spolu nemluvili.