Ceny ředitele ND 2022 – Síň slávy a mladí umělci 

Je červen 1999 a ve Státní opeře Praha zaplněné až po bidýlko se hraje Giselle. Když dozní poslední tóny a znovu se otevře opona, stojí uprostřed drobná balerína a kolem ní se vrší květiny. Po čtvrtstoletí protančeném v Národním divadle se za nekončících ovací loučí Hana Vláčilová… 

Giselle byla jedna z jejích nejpůsobivějších rolí: krásná, křehká, důvěřivá, zraněná, milující. Kolikrát s ní diváci s pohnutím prožili tento dojemný příběh! A spoustu dalších: příběh temperamentní Kitri v Donu Quijotovi, půvabné Aurory ve Spící krasavici, Klárky v Louskáčkovi, oddaně milující Julie v Romeovi a Julii, vzpurné Frygie ve Spartakovi a samozřejmě Odetty a Odilie v Labutím jezeře. Byla skutečnou primabalerínou; s výbornou technikou, citem pro hereckou drobnokresbu, hudebním cítěním. Ale nadto všechno – s aurou, silou osobnosti. Hned při jejím prvním vstupu na jeviště diváci vytušili, že uvidí něco mimořádného. Proto nechodili jen na titul, ale cíleně na Vláčilovou. Od začátku slavila úspěchy: zlatá medaile z mezinárodní soutěže ve Varně, druhá cena v Tokiu. Záhy přišla nabídka angažmá v Komické a Státní opeře v Berlíně. Hana Vláčilová odmítla a kývla jen na pravidelná hostování. Jejím snem bylo Národní divadlo. Jemu věnovala celou svou taneční kariéru. 

Poté předávala své bohaté zkušenosti dál: jako šéfka Laterny magiky nebo baletu Státní opery, a především jako ceněná pedagožka, znalkyně a vyhledávaná inscenátorka klasického baletního repertoáru. 

Irina Burduja působí v souboru Baletu Národního divadla od roku 2012. Její křehký a přitažlivý vzhled ji předurčuje k rolím mladých dívek. Za roli oddané Olgy v Crankově baletu Oněgin byla v roce 2020 nominována na Cenu Thálie, oceňována byla její technická jistota spolu se správnou mírou bezstarostnosti a veselí. Niterně dramatické ztvárnění titulní postavy v české premiéře baletu Romeo a Julie Johna Cranka jí v únoru 2022 přineslo povýšení na první sólistku. Své stále stoupající interpretační dovednosti potvrdila také jako Klárka v baletu Louskáček – Vánoční příběh nebo v náročném partu hlavní role Princezny Aurory ve Spící krasavici.  

Se stejnou mírou profesionality jako ve velkých dílech klasického repertoáru vystupuje i v moderních či neoklasických choreografiích. Na jeviště vždy přináší neopakovatelný půvab, který vychází z dokonalé fysis a zároveň je tvořen jejími výjimečnými osobními a uměleckými kvalitami.  

Pokaždé, když Irina tančí, je to ryzí radost. Setkání s něžnou krásou, která není běžná, vyráží dech a zaslouží si obdiv a respekt. Hluboké uznání. 

Vystudovala Pražskou konzervatoř a v Činohře Národního divadla nejdříve pouze hostovala. Na jevišti Stavovského divadla se poprvé objevila v roce 2017 jako dychtivé Děvčátko v inscenaci Krvavá svatba v režii uměleckého dua SKUTR. Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský ji posléze obsadili i do mimořádně úspěšné Kytice, kde Anna – zejména v baladách Vodník a Holoubek – dokázala, že jakoukoliv emočně komplikovanou, či naopak krystalicky čistou a jednoduchou jevištní situaci je schopna vyjádřit pohybem, zpěvem, slovem nebo jejich kombinací. Od sezony 2019/2020 je členkou Činohry ND a neustále udivuje všestranným talentem. Umí se napojit na stylizovaný divadelní tvar a přejít v jediném okamžiku k vnitřnímu psychologickému herectví, což předvedla zejména v Mikuláškově inscenaci Stát jsem já. Jako Kráska v pohádce Daniely Špinar Kráska a zvíře má v sobě i neobyčejnou jímavost, něhu a vroucnost. A jako vůdčí a rozhodná Agáta v absurdní metaforické inscenaci autorky a režisérky Elišky Říhové Všem se nám uleví dokáže být také přesvědčivě civilní i sžíravě groteskní. Svou účastí podpořila Havelkova filmového Očitého svědka a telefonickou inscenaci Linka: Makropulos. 

Během několika let na jevišti ND vyzrála v mimořádnou osobnost, která v divadelních projektech nejen účinkuje, ale zároveň je svým přístupem i aktivně spoluvytváří. Anna Fialová prostě k Národnímu divadlu patří, ostatně tu také zastupuje už třetí rodinnou generaci. 

Islandská mezzopranistka Arnheiður Eiríksdóttir vystudovala zpěv na konzervatoři v Reykjavíku a pokračovala na vídeňské Universität für Musik und darstellende Kunst.  

Ještě během studií se představila jako Cherubín v zámeckém divadle ve vídeňském Schönbrunnu, Dorabella v Daegu Opera House v Jižní Koreji a Jeníček (Jeníček a Mařenka) v Islandské opeře. V letech 2018–2020 byla členkou operního studia při Opeře v Kolíně nad Rýnem. 

Od sezony 2020/21 se stala sólistkou Opery Národního divadla a Státní opery, kde se doposud představila např. jako Rosina v Rossiniho Lazebníku sevillském, Varvara v Janáčkově Kátě Kabanové, Cherubín (Figarova svatba) nebo Dorabella (Così fan tutte).  

V říjnu 2021 se v Neapoli probojovala do finále 1. ročníku mezinárodní operní soutěže Vincerò, kde zástupci všech velkých operních domů i odborníci z řad kritiky vybírali mezi nejlepšími mladými operními umělci z celého světa. 

V této sezoně se těšíme na její ztvárnění Oktaviana ve Straussově Růžovém kavalírovi, nebo Kuchtíka v Dvořákově Rusalce.

Gratulujeme Arnheiður k ocenění a přejeme do budoucna mnoho dalších krásných rolí.