Naděje Národního divadla

Tanečnice mimořádné muzikálnosti a schopnosti proměňovat hudbu v pohybovou výpověď. Sólistka Baletu ND Nana Nakagawa patří k umělkyním, které si diváka získávají bez okázalých gest. Na jevišti působí jemně a soustředěně, pod touto zdánlivou křehkostí se však skrývá technická jistota a výrazná vnitřní síla. Její tanec se vyznačuje čistotou, přesností a schopností naplnit každý pohyb významem.

Během pouhých dvou sezon v Baletu ND na sebe Nana upozornila mimořádnou uměleckou vyzrálostí a schopností obstát v neobyčejně širokém repertoáru. Přesvědčivě vstupuje do romantického světa Sylfidy i choreografických jazyků Jiřího Kyliána, Hanse van Manena, Sharon Eyal, Williama Forsytha nebo Johna Neumeiera. Jen v této sezoně zaujala jako paní Muškátová v baletu Liliom, dále v triptychu Avant-Garde nebo v inscenaci Who Cares?. Významným milníkem její dosavadní cesty byla titulní role v baletu Šeherezáda. Nana zde vytvořila postavu plnou vášně, odvahy, zranitelnosti i vnitřní síly. Její interpretace zaujala nejen technickou vyspělostí, ale především schopností vyprávět příběh prostřednictvím pohybu s mimořádnou lidskostí a pravdivostí. Je radost sledovat její umělecké zrání.

Každou novou rolí potvrzuje nejen šíři svého talentu, ale i pracovitost, pokoru a otevřenost, které jsou předpokladem skutečného uměleckého růstu. Je to tanečnice, které věříte. Její umělecká cesta je teprve na začátku a my se těšíme na všechny role, jimiž bude i nadále obohacovat repertoár Baletu ND.

Foto: Zdeněk Sokol

Herec silného jevištního charismatu, velké imaginace a odzbrojující umělecké pravdivosti. Do Činohry Národního divadla vstoupil Zdeněk Piškula v roce 2023 jako rytíř Danceny v inscenaci Nebezpečné známosti a všem divákům okamžitě připomněl jejich ideály mládí, vlastní horoucnost i bolestnou zranitelnost. V Mefistovi Klause Manna poté předvedl zcela jinou polohu, a to v roli ambiciózního herce Rolfa Bonettiho, který je okouzlující i nebezpečně bezohledný zároveň. Ve Valérii a týdnu divů vytvořil Zdeněk snově křehkého Orlíka, v inscenaci Tři mušketýři a já ztvárnil zase s lehkostí, šarmem a smyslem pro jevištní nadsázku odvážného větroplacha D’Artagnana.

Velkou intenzitou, soustředěným výkonem a pohybovým talentem obohatil svou roli Oresta v Oresteie, kde přesvědčivě ukázal bolestnou cestu mladého člověka, poznamenaného vinou, pomstou i neúprosným během osudu. Ve Farářově konci zaujme Zdeněk naopak civilností a obyčejností venkovského floutka, v Proměnách pak jako Apollón znovu potvrzuje svou schopnost pohybovat se mezi stylizací, poezií a autentickou jevištní přítomností.

Stejně jako rytíř Danceny je Zdeněk zapálený pro svou věc i pro lásku. Třeba tu k divadlu. Jako Orestés si v sobě nese schopnost vidět a pojmenovat temnotu světa a potřebu klást si otázky. Je s ním radost pracovat, protože je poctivý, nepřestává věřit a chce.

Foto: Pavel Hejný

Patří k výrazným osobnostem mladé generace divadelních tvůrců, kteří přirozeně propojují interpretační, choreografické i režijní myšlení. Jeho pohybový rejstřík sahá od současného tance a street dance až k párové akrobacii a dalším disciplínám nového cirkusu, přičemž i ty nejnáročnější pohybové prvky dokáže na jevišti ztvárnit s mimořádnou lehkostí a elegancí i naprostou technickou precizností. 

V Národním divadle se poprvé představil před osmi lety jako tanečník a akrobat v operních inscenacích Billy Budd a Láska ke třem pomerančům. Výrazné tvůrčí uplatnění získal při přípravě choreografie pro inscenaci Zázrak (s)tvoření, v níž potvrdil svůj cit pro dětské publikum. Na jevišti následně zaujal v inscenacích Krajina těla a Valérie a týden divů, kde naplno rozvinul svou schopnost propojení fyzické virtuozity s výrazným hereckým projevem. Zásadní uměleckou zkušenost mu přinesla spolupráce s australským režisérem a choreografem Darcym Grantem na inscenaci In Our Hands. Zde se prosadil nejen jako mimořádně disponovaný interpret, ale také jako klíčový spolupracovník při náročné choreografické adaptaci inscenace z prostoru Nové scény do Stavovského divadla. V tomto procesu zároveň přijal odpovědnost uměleckého dozoru a podílí se tak na zachování pohybové integrity celého díla.

Pro Laternu magiku je Matyáš Ramba mimořádným přínosem, a to nejen pro své interpretační mistrovství, ale především pro tvůrčí uvažování, které vyrůstá z estetiky a techniky nového cirkusu a je bytostně formováno divadelním myšlením. Akrobacie pro Matyáše není samoúčelnou demonstrací dovedností, ale prostředkem vyprávění a budování významu. Svým osobitým rukopisem a talentem výrazně spoluutváří současnou podobu Laterny magiky a patří k tvůrcům, kteří ovlivňují její další umělecký směr.

Foto: Daniela Šrámková

Tenorista jasného, zářivého tónu, až nakažlivé jevištní energie a milovník italského belcanta. Do souboru Opery Národního divadla vstoupil Daniel Matoušek v sezóně 2022/23 jako interpret mladé generace, který dokáže klasickým hrdinům vdechnout moderní psychologický rozměr a chlapeckou bezprostřednost. Avšak svůj debut na scéně Národního divadla zažil již v roce 2014 v roli Pepíka z Janáčkových Příhod lišky Bystroušky. Jeho postavy nejsou jen nositeli krásných árií, ale lidmi z masa a kostí. Diváky si okamžitě získal jako zamilovaný princ Tamino v Mozar­tově Kouzelné flétně na scéně Stavovského divadla, kde ukázal ideální spojení stylové čistoty a upřímného herectví. Daniel s naprostou lehkostí střídá polohy od lyrické romantiky až po komediální nadsázku. Zatímco jako temperamentní Rinuccio v Pucciniho jednoaktovce Gianni Schicchi v režii Davida Radoka předvedl mladistvou dravost, v roli komedianta Beppa Leoncavallových Komediantů pod vedením Ondřeje Havelky ukázal skvělý smysl pro jevištní humor i precizní souhru.

Ve Státní opeře se divákům připomněl také jako noblesní Italský zpěvák v ikonickém Růžovém kavalírovi nebo jako spolehlivý přítel Malcolm ve Verdiho dramatu Macbeth. Na každou roli se dívá dnešníma očima, k partiturám ale přistupuje s obrovskou pokorou a poctivým řemeslem.

Spolupráce s ním baví diváky i režiséry pro jeho otevřenost, lidskou upřímnost a chuť riskovat. Daniel je člověk, co pro operu žije a nebojí se pro ni dýchat. Přejeme mu, aby si na našich scénách i v zahraničí uchoval svůj pověstný zápal, stálou svěžest v hlase a těšíme se na všechny další osudy, které svým zpěvem rozezní.

Foto: Hana Gorlich