Kdo je Jane?

O inscenaci

Rodiče Nicole Kluemper se rozešli, když byla ještě malá. Opatrovnický soud vyhrál její otec, a Nicole tak definitivně ztratila kontakt se svou matkou. Když dospívala, otec onemocněl, a dívce začala anabáze po rodinách přátel, domácnostech různých pěstounů, pobývala dokonce v dětském domově. Tehdy také po letech poprvé kontaktovala svoji matku, ta se ovšem zdráhala o minulosti vůbec mluvit. I proto se sedmnáctiletá Nicole setkala s dětským psychiatrem Davidem Corwinem, který kdysi během sporu o opatrovnictví figuroval jako soudní znalec. Poprosila ho, zda by se na nahrávky výslechů mohla zpětně podívat – chtěla zjistit, co mu tenkrát o svých rodičích vlastně řekla. Psychiatr se jí naopak zeptal, zda si pamatuje, z čeho svou matku kdysi obvinila…

V roce 1997 publikovali dětští psychiatři David Corwin a Erna Olafson případovou studii známou jako „Případ Jane Doe“, která se stala důležitou a často citovanou prací v trestní oblasti a souvisejících občanskoprávních sporech kolem sexuálního zneužívání dětí a potlačované paměti. Poté, co byl případ zveřejněn, zahájili psychologové Melvin J. Guyer a Elizabeth Loftus, odbornice na falešnou paměť, vyšetřování celého jeho pozadí. Skutečně dívka traumatické zážitky spojené s matkou vytěsnila a po mnoha letech si je znovu vybavila pomocí terapie a hypnózy? Anebo byly vzpomínky jen výsledkem nátlaku otce a nevlastní matky? Dnes je Nicole, hlavní aktérka kauzy, sama dětskou psycholožkou. Rozhodla se tak i proto, aby pomohla podobným dětem, jakým byla kdysi ona sama: „Věřím, že máte určitou kontrolu nad tím, kým jste a kým chcete být. Minulost je minulost. I když je vždy naší součástí, nemusí nás úplně definovat. Některé dny věřím, že se to stalo – a některé dny ne. To je ta nejdefinitivnější odpověď, jakou vám mohu dát.“