Dialogy karmelitek (Dialogues des Carmélites)

O inscenaci

Sbor Státní opery
Orchestr Státní opery 
Balet Opery Národního divadla

Druhá a jednoznačně nejzávažnější ze tří oper francouzského skladatele Francise Poulenca je založena na původně filmovém scénáři Georgese Bernanose, u nás známého představitele francouzské katolické literatury první poloviny 20. století. Bernanos byl v roce 1947 osloven filmovými producenty, aby napsal dialogy pro scénář inspirovaný románem Poslední na popravišti německé katolické autorky Gertrudy von Le Fort. Film se však nerealizoval a po Bernanosově smrti vznikla ze scénáře v roce 1949 divadelní hra Dialogy karmelitek, která Poulencovi o několik let později posloužila jako libreto budoucí opery. Příběh vychází ze skutečné události v době revolučního teroru za Francouzské revoluce, kdy bylo bezdůvodně zatčeno, odsouzeno k smrti a jen několik dní před Robespierrovou smrtí, a tedy koncem teroru, popraveno gilotinou šestnáct nevinných řeholnic z kláštera v Compiègne. Bernanosova hra a stejně tak i opera sleduje osud bojácné dívky Blanche de la Force, která se uchýlí do karmelitánského kláštera, aby unikla před tíhou života, z něhož má strach. Učiní tak paradoxně rozhodnutí, které ji nakonec přivede až k mučednické smrti na popravišti...

Do jaké míry máme svůj život ve vlastních rukou a jakou roli v něm hraje strach? To jsou hlavní témata Poulencovy opery, jejíž hudba je posluchačsky velmi přístupná, má stylově blízko k impresionismu a z jemných lyrických poloh postupně graduje až k proslulé závěrečné scéně, v níž se mísí zpěv na smrt jdoucích sester s děsivým zvukem dopadající gilotiny.

Inscenace F. Poulenc: Dialogy karmelitek vznikla v koprodukci Národního divadla v Praze a Stiftung Staatstheater Nürnberg.

UPOZORNĚNÍ: V inscenaci je znázorněno násilí.