Pražské křižovatky vrcholí

Jaha Koo / CAMPO: Haribo Kimchi

Překvapivá chuť polévky z mořských řas, ostrý zvuk nože krájejícího okurku, syčení a prskání rozpáleného oleje, ve kterém se smaží houby.

Inscenace Haribo Kimchi nás zavede do pojangmacha, typického jihokorejského stánku s občerstvením, který najdete v tamních nočních ulicích. Potkáváme se tu se třemi postavami – šnekem, gumovým medvídkem a úhořem –, kteří nás provedou kulinářskými zákoutími, kde se jídlo stává útočištěm pro lidi vytržené ze své kultury. Pomocí série drobných, absurdních scének vyprávějí o dějinách kultury kimčchi, hořkosti neskrývaného rasismu, studu pramenícího ze snahy vmísit se a hluboce zakořeněném domově s chutí umami.

Po své trilogii Hamartia (2021), ve které se zaměřil na všudypřítomný imperialismus ve východní Asii, nyní přichází jihokorejský divadelník a skladatel Jaha Koo se svým nejnovějším dílem. V této výjimečné multižánrové inscenaci kombinující hudbu, hi-tech video a robotické herce se zamýšlí nad kulturní asimilací se všemi jejími problémy a paradoxy. Servíruje nám osobní příběhy nakládané ve sladkokyselém nálevu melancholie a probouzí přitom všechny naše smysly.

Alexander Zeldin: Opatruj se

Několik lidí přijíždí na noční směnu do maso­kombinátu. Vidí se poprvé v životě. Jsou to uklízeči a uklízečky, které najímá pracovní agentura jako dočasné zaměstnance. Všichni mají smlouvu bez zaručené minimální pracovní doby. Každou směnu tráví úklidem. Každé čtyři hodiny mají nárok na přestávku. Schází se u čaje nebo kafe. Čtou si časopisy. Povídají si. Když se rozední, jdou domů nebo do jiné práce. A tak pořád dokola. Znovu a znovu. Cizinci. Dokud se něco nestane, dokud se dosud izolovaně žijící lidé nedostanou k sobě moc blízko, moc rychle. Na základě přímé zkušenosti a výzkumu, do nějž byli zapojení lidé pracujících v prekarizovaných zaměstnáních, napsal Alexander Zeldin spolu s divadelním souborem veskrze upřímnou hru kypící černým humorem.