Popelka – nehynoucí příběh se vrací 

Pohádky provázejí lidstvo od nepaměti a každého z nás od útlého dětství. Jejich kouzlo nás fascinuje i v dospělosti, a tak nám vlastně dělají společnost celý život. Během věků se postupně vytrácelo jejich ústní předávání a příběhy začaly žít v knihách, ve filmech – i na jevišti..  

Pojetí Jeana-Christopha Maillota, choreografa a ředitele souboru Les Ballets de Monte Carlo, se vyznačuje vytříbeným neoklasickým stylem a výrazným propojením tance s vizuální složkou díla. Těšit se můžete na moderní jednoduchou scénu výtvarníka a předchůdce francouzského street artu Ernesta Pignona-Ernesta, na výstřední kostýmy Jérôma Kaplana i na strhující hudbu Sergeje Prokofjeva. V této verzi Popelky, kterou mělo ND na repertoáru v letech 2011 až 2014, exceloval v roli Prince Alexandre Katsapov. V současnosti působí v souboru jako baletní mistr.  

Alexandra Katsapova jsme se zeptali, zda ho tato role tenkrát něčím překvapila nebo obohatila, ať už po stránce technické, výrazové či obsahové. 

„Obrovská zkušenost, nádherná práce! Princ v Maillotovi není princ, na jakého jsme zvyklí z klasických inscenací jako Šípková Růženka nebo Labutí jezero. Je takový lidský, je to rošťák… Moc jsem si to užíval, bylo to velmi uvolněné, i co se týče hraní. Maillot chce, aby tanečníci měli výraz, ale na nic netlačí, je to přirozené. Když jsme to před lety hráli, nemohl bohužel do Prahy přijet. Tak věřím, že tentokrát se objeví a tanečníci budou mít příležitost s ním osobně pracovat; pro soubor by to byla velká inspirace. Myslím, že Popelku si užijí i diváci. Je to jedno z těch krásných představení, na která bych rád pozval i své přátele.“ 

Pojďme znovu se zatajeným dechem sledovat přerod chudé a utlačované dívky v krásnou, bohatou a šťastnou ženu, stejně jako proměnu prince, který z bezstarostného mladíka dozraje díky lásce a překonaným zkouškám v muže! Navíc taneční výzvy a choreografie celého díla slibují velký divácký zážitek – divadlo, na něž se nezapomíná.