Phoenix očima tanečníků

Na závěr loňské sezony se podařilo uvést ve světové premiéře v Národním divadle inscenaci Phoenix, která vznikla v době pandemie a stala se, ať chceme, nebo nechceme, symbolickým odrazem celé situace. Phoenix vstal z popela jako nekonečná touha po kreativitě, po potřebě dávat prostor novému…

Všichni tři choreografové, jejichž díla inscenace obsahuje, tvořili v nestandardních podmínkách aktuální reality – na druhou stranu získali jinak neobvyklý čas, prostor a i jisté lidské semknutí, uvědomění si, jak nám sdílení umění chybí, jak vzácné je to, že „můžeme“.

„Každá z choreografií je úplně jiná – ale samozřejmě se ve všech odráží individuální prožitek každého z autorů: Jak se cítili, když nemohli tvořit. O to emotivnější celý proces vzniku díla byl – všichni byli konfrontováni s prázdnotou a museli hledat inspiraci sami v sobě. To, že byl svět uzavřený, znamenalo se naopak otevřít tomu, co je v našem nitru, hledat jen a jen v hloubce sebe."

Kristýna Němečková, sólistka Baletu ND

Danilo Lo Monaco

komentuje vznik choreografie Puppet

„Bylo to úžasné. Začínali jsme od nuly. Douglas Lee přišel na sál s jedním pohybem, ze kterého pak vše vyrostlo. Tvořil s námi a na nás, přitom ale měl přesnou ideu v hlavě, všechny kroky. Douglas je velmi krásná osobnost, šlo o úzkou a oboustranně inspirující spolupráci. Puppet si hraje s myšlenkou loutkohry a choreograf nás také ve skutečné loutky proměnil. Objevili jsme v sobě nový styl pohybu, potvrdili si, že dokážeme zatančit nejen klasiku, ale i ryze současnou věc.“

Kristýna Němečková

hovoří o inscenaci Phoenix

„Bylo to první představení, které jsme dělali po lockdownu, a každá z choreografií měla v sobě ukrytou specifickou věc. Co choreografy spojovalo? Jejich mládí a to, že všichni tři tvořili na míru tanečníkům našeho souboru. Pro mne bylo úžasné tančit ve všech třech dílech – a při premiéře dokonce v jeden večer. Zažila jsem tak nádherné zadostiučinění po té těžké době – konečně před publikem a se silnými emocemi.“

Giovanni Rotolo

vzpomíná na vznik choreografie Prelude und Liebestod

„Byl to intenzivní proces, choreograf Cayetano Soto je výrazná osobnost, při zkouškách na sále nás posouval za hranici nás samých – určitě se mu podařilo dostat z nás to nejlepší. Líbí se mi, že v tom představení vnímám osobnost každého tanečníka. Zajímavý je i kontrast hudby a pohybu. Takový byl záměr. Pohyby jsou ostré, ale hudba je klasická. Ze začátku byl pro nás tento kontrast obtížný, ale pak jsme si zvykli a myslím, že výsledek je krásný.“

Sdílet na sociálních sítích

Mohlo by vás zajímat