Kavalír, který se líbí i v médiích 

[…] Sólisté to rozhodně neměli snadné, protože základní prostor omšelého rozlehlého sálu, stejného pro všechna tři dějství a tvarovaného hlavně světlem, kladl velké nároky na rozehrání pohybově náročných situací. Petra Alvarez Šimková vystihla Maršálku, ve věcech života zkušenou choť polního maršála, která si v manželově nepřítomnosti užívá s dychtivým mladíčkem Oktaviánem, jako roztouženou milenku plnou touhy, vznešenou, navzdory přemítání o stárnutí stále mladistvě krásnou šlechtičnu, která po bolestné ztrátě milence radostně vběhne do náruče nového, ještě mladšího. […] Nová inscenace Růžového kavalíra ve Státní opeře je divácky vstřícná a má potenciál vhodně doplnit repertoár Státní opery.

[…] Hvězdou inscenace je islandská mezzosopranistka Arnheidur Eiríksdóttir v roli Oktaviána, a to jak nádherným pěveckým výkonem, tak i výborným hereckým prožitkem postavy, včetně komediální nadsázky ve dvojitém převleku do ženské role služebné Marjánky. Skvělý je i finský basista Timo Riihonen jako drsný a poživačný baron Ochs von Lerchenau. […] Předností Homokiho režie je přesné a do detailů vystavěné herecké jednání v konkrétních situacích, které na vysoké úrovni plní nejen sólisté, ale i dobře zpívající sbor. […] Růžový kavalír i přes svou více než čtyřhodinovou délku dokáže publikum zaujmout krásnou hudbou, pěveckými výkony i vypracovaným scénickým obrazem se sugestivním svícením.

[…] V Praze působící mladá islandská mezzosopranistka Arnheiður Eiríksdóttir je do role obsazena ideálně. Hraje „kalhotovou“ či „kalhotkovou“ roli nohatého, trochu klackovitého mládence s kordem po boku – i jeho dozrávání a přerod – do nejmenších gest a do nejmenších detailů hry celého těla skvěle, přidává k tomu Oktaviánův rozkošný převlek za komornou. Její hladký a příjemný, dobře zvládnutý zpěv se harmonicky pojí s vizuálním dojmem, živým a sympatickým. Vynikající debut v roli. […] Baron Ochs, pravý venkovský buran, který se vetře do vyšší vídeňské společnosti, musí být odpudivě neomaleným a samolibým mužským. Také devětatřicetiletý finský basista Timo Riihonen se v Praze setkal se svou rolí poprvé – a je v inscenaci vedle představitelky Oktaviána druhým skvěle osazeným sólistou. 

[…] Hudební nastudování Gabriela Feltze je pevné a jisté. Dirigent věnoval hlavní pozornost kontinuitě velkých celků. Na mnoha místech proto zmírnil tradiční agogické vlny. Volená tempa byla celkově živější, a to dodávalo inscenaci směrování. Orchestr Státní opery předvedl homogenní zvuk a soustředěný výkon. Ačkoli Straussova nelehká partitura je plná pasáží forte a fortissimo, sólisty nepřekrýval. Výborná byla drobnokresba v nízkých dynamikách. […] V této inscenaci se sešlo mnoho kvalitního a věřím, že si ji diváci oblíbí.

[…] Finský basista Timo Riihonen byl po všech stránkách tím správně neotesaným baronem Ochsem von Lerchenau, Litevka Vera Talerko typově odpovídala představám o Faninalově dceři Sophii. Intrikánku Anninu zpívala zněle Jana Sýkorová, Italským zpěvákem byl Petr Nekoranec, Policejním důstojníkem Pavel Švingr. Jako vynikající Oktavián se představila sólistka Národního divadla Islanďanka Arnheiður Eiríksdóttir, která vytvořila svou zatím vrcholnou roli na pražském jevišti a možná, že ji lze označit dokonce jako její roli životní. […] Jako Faninal se představil Martin Bárta, který předvedl jednu ze svých nejpropracovanějších operních úloh.