Crankův Oněgin

Mluví-li se o klasickém baletu, většina lidí si jako první představí velká výpravná díla Maria Petipy a Petra Iljiče Čajkovského – Národní divadlo má na repertoáru Labutí jezero či Spící krasavici. Jedinečnou podívanou však splňuje i řada baletů, které vznikly až ve dvacátém století a dnes jsou stálicemi na repertoárech největších světových scén. Mezi takové patří Oněgin na motivy románu A. S. Puškina s hudbou P. I. Čajkovského.

Pražské publikum příběh o osudovém setkání znuděného cynika a čisté duše miluje – balet Oněgin je v rozmezí dvaceti let v Národním divadle inscenován již počtvrté. Poprvé to bylo v roce 1999 k příležitosti dvoustého výročí Puškinova narození. Tvůrčí tandem Vasilij Medveděv (choreografie) a Valerij Modestov (libreto) připravil dílo, jež umožnilo vyrůst řadě umělců, kteří se později stali hvězdami českých i světových jevišť.

„Já píši vám – co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím, nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout.“

Skutečný sukces ale přišel až o šest let později v roce 2005, kdy soubor Baletu Národního divadla poprvé tančil Oněgina v choreografii Johna Cranka. Oněgin je klenot světového baletního dědictví, Crankův vrcholný opus. Slavný jihoafrický choreograf v něm rozvinul k dokonalosti své výjimečné umění vyprávět příběhy tancem. Ostatně od svého prvního uvedení v roce 1965 je Oněgin hrán napříč kontinenty.

Ačkoli je Crankův balet postaven na hudbu Čajkovského, ze skladatelovy opery Evžen Oněgin zde nezaznívá ani tón. Pod hudebním doprovodem k baletu musí být nutně podepisován také Kurt-Heinz Stolze. Tomu se podařilo vytvořit konzistentní dílo plné silných motivů z mnoha různorodých Čajkovského skladeb – z jeho odkazu vybíral zejména z klavírních koncertů, oper i symfonických děl, publiku často méně známých, a to velmi promyšleně a úspěšně.

Po úspěchu v roce 2005 se Oněgin Johna Cranka v obnovené premiéře vrátil na pražské jeviště v roce 2011 a potřetí je zde uváděn od února 2020. Aktuálně bude možné ho zhlédnout v dubnu, květnu a červnu 2022 v nově zrekonstruované Státní opeře. Na jevišti dnešní Státní opery přitom mohli naši diváci obdivovat tento skvost již v roce 1982, kdy zde s Oněginem hostoval Stuttgartský balet vedený Márciou Haydée (primabalerínou a choreografkou, jejíž spektakulární Spící krasavici Národní divadlo také uvádí).

Podcast

K jádru věci: ONĚGIN

00:00

38:21

Pro Crankův choreografický rukopis je baletní soubor Národního divadla velmi dobře připraven. Neoklasický slovník je jasně čitelný, je prost krkolomností, díky čemuž dává vyniknout originálním vazbám, jedinečné partneřině a zejména podmanivým hereckým výkonům. Není náhodou, že právě tanečníci a tanečnice, které s bravurou zvládají party v tomto baletu, jsou častými laureáty či nominanty Cen Thálie, nejvýznamnějšího českého ocenění za jevištní ztvárnění. Snové duety i trýznivý závěrečný výstup patří k naprostým vrcholům baletního umění.